Obilniny, jako je ječmen, kukuřice, pšenice a oves, se pěstují pro potravinářské účely, jako krmiva (objemná či jadrná) pro hospodářská zvířata či surovina pro průmyslové účely, například výrobu etanolu. Jeho zkrmování u krav bez tržní produkce mléka nebývá příliš obvyklé, ale i v tomto systému může být efektivním krmivem.
V chovu skotu bez tržní produkce mléka se koncentrovaná krmiva využívají spíše výjimečně, protože jejich pořízení většinou souvisí s vyššími náklady. Ovšem obiloviny mají vysoký obsah sacharidů a díky tomu jsou výborným zdrojem energie, a tak jsou i v chovech masného skotu období, kdy se jádrem přilepšuje například telatům, aby se zvýšila intenzita růstu, kravám, které se potřebují dostat do kondice či ve výkrmu skotu, a to zejména v závěrečné fázi výkrmu, kde tvoří obiloviny až 90 % sušiny krmné dávky. Hlavním důvodem je, že náklady na jednotku využitelné energie jsou u obilovin obvykle nižší než u jakéhokoli jiného, snadno dostupného zdroje krmiva.
Pokud jde o bílkoviny, tak ty se v obilovinách sice vyskytují a přispívají určitou měrou k naplnění potřeb bílkovin, ale jejich množství nebývá dostatečné, zejména jsou-li zkrmovány s objemnými krmivy nízké kvality. Obiloviny také mívají nízký obsah některých minerálů, např. vápníku, či nízkou aktivitu vitamínu A. Proto je třeba pamatovat na doplnění bílkovin, vitamínů a minerálů, aby krmná dávka zajistila vyrovnanou výživu odpovídající požadavkům zvířat. K tomu lze využít různé komerční doplňky, ale s vybalancováním krmné dávky může pomoci i řepkový nebo sójový šrot.
Vysoká nutriční hodnota, dostupnost a přijatelná cena činí z obilovin atraktivní zdroj krmiva, a to nejenom pro skot. Nicméně, ne všechny obiloviny jsou si z nutričního hlediska rovny, protože u nich existují rozdíly nejenom v koncentraci energie a stravitelnosti živin, ale i v obsahu hrubých bílkovin, vitamínů či minerálů. Odlišnosti v morfologii zrn, například (ne)přirostlé pluchy a plušky, mají vliv na obsah vlákniny, a tím i dostupnost živin. To ovlivňuje potřebu a způsob dalšího zpracování, aby mohly být živiny a energie z obilek co nejlépe využity.
Ječmen, kukuřice a oves se řadí mezi nejčastěji zkrmované obiloviny. Přičemž výběr obilovin pro zařazení do krmné dávky skotu obvykle závisí na místní dostupnosti a ceně. Avšak nejsou to jediná kritéria. Ječmen bývá nejlevnější krmnou obilovinou a jeho výhoda spočívá ve vyšším obsahu bílkovin (například oproti kukuřici). Kukuřice má sice nejvyšší energetickou hodnotu, jenže náklady na její pěstování bývají vyšší. Navíc se na zrno nedá ve spoustě oblastí pěstovat, a to navzdory celé škále hybridů. Tomu také odpovídá její vyšší cena. Oves sice má díky vysokému obsahu vlákniny nižší energetickou hodnotu, ale s ohledem na poměrně nízké riziko vyvolávání zažívacích potíží při jeho zkrmování bývá považován za nejbezpečnější krmnou obilovinu.
