Africký mor prasat je významné virové onemocnění prasat. Vzhledem k vysoké, až téměř 100% letalitě a absenci vakcinace nebo léčby, je důležité zajistit ochranu prasat před zavlečením viru do chovu prasat.
Ochrana chovů se zajistí důkladným oplocením kolem celého chovu a zabráněním kontaktu s infekčním materiálem (zvířata, krmivo, potraviny apod.). V rámci ochrany chovů je nutné mít vypracovaný plán biosekurity včetně dezinfekce, dezinsekce a deratizace.
Přesto že se aktuálně na území České republiky nenachází žádné ohnisko afrického moru prasat, tak vzhledem k nákazové situaci v okolních státech je nutné zabezpečit chovy prasat před zavlečením nákazy do chovu. Obrovským rizikem pro šíření nákazy afrického moru prasat v České republice jsou vysoké stavy černé zvěře a také jejich relativně velká migrační schopnost.
Africký mor prasat je způsoben virem z čeledi Flaviviridae. Toto onemocnění se vyskytuje u prasovitých (prase domácí a prase divoké), kde se šíří kontaktem nemocných zvířat, jejich exkrementy, ale může být také přenášeno na kontaminovaných površích oblečení, dopravních prostředků a v krmivu a ve vodě. Onemocnění afrického moru prasat také mohou šířit hlodavci, masožravci (psi, kočky), ptáci a hmyz. Nejdelší dobu mohou původci afrického moru prasat přežívat v tepelně neupravených potravinářských výrobcích z infikovaných prasat. Přestože se člověk nemůže nakazit onemocněním afrického moru prasat, může se významně podílet na jeho šíření prostřednictvím kontaminovaných povrchů nebo potravin.
Inkubační doba u onemocnění afrického moru prasat je většinou mezi 5–10 dny. U akutního onemocnění dochází k úhynu nejčastěji do pěti dnů, u chronického průběhu s mírnějšími příznaky může 3–5 % nakažených prasat onemocnění přežít. Tato prasata mohou být následně zdrojem viru afrického moru prasat a mohou způsobovat jeho šíření na další lokality.
Jako hlavní prvky ochrany chovů prasat je vytvoření funkčního oplocení kolem celého chovu, z důvodu zabránění vstupu divokých prasat dovnitř. Další riziko ze strany člověka se eliminuje minimalizací návštěv na ty nejnutnější a i tak, každý kdo vstupuje do chovu, musí projít přes hygienickou smyčku. Nakonec se musí zabránit vniku hlodavců a hmyzu, kteří mohou být také přenašeči virových partikulí, prováděním pravidelných deratizací a dezinsekcí. Zvýšení účinnosti veškerých opatření se zajistí prováděním pravidelné a důsledné dezinfekce.*
MVDr. Macháček Miroslav, Ph.D., Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Podrobněji v časopisu Náš chov 5/2021.
