Základní principy biologické bezpečnosti jsou po staletí stejné, ale stále existují příležitosti ke zlepšení, jak říká veterinář Dr. Joel Cline, veterinář Wayne Farms, během projevu na drůbežářském sympoziu. Povědomí o potřebě praktikovat dobrou biologickou bezpečnost se však datuje ještě až od dob Starého zákona.

V nové mezinárodní verzi (NIV) Bible leviticus se píše: „Pokud zvíře, které se dá jíst, zemře, každý, kdo se dotkne jeho jatečně upraveného těla, bude až do večera nečistý. Každý, kdo sní část jatečně upraveného těla, si musí vyprat oblečení své a bude až do večera nečistý. Každý, kdo vyzvedne zdechlinu, si musí vyprat oblečení a do večera bude nečistý."

Mojžíš věděl o biologické bezpečnosti. Věděl, že pokud je někde mrtvé zvíře a vy se ho dotknete, a tak můžete přenést nemoc na jiná zvířata, že byste měli jít domů a převléct se a umýt si ruce a uklidit se alespoň do večera. Takže biologická bezpečnost je tu už hodně, hodně dlouho. Dokonce i Mojžíš o ní věděl.

Vzhledem k tomu, že základní principy biologické bezpečnosti byly v průběhu let konzistentní, Cline si nemyslí, že se tyto zásady někdy změní. Řekl však, že existují způsoby, jak mohou producenti drůbeže tyto zásady lépe uplatňovat.

Najděte ten správný kompromis

Jedním ze způsobů je najít správný kompromis týkající se biologické bezpečnosti. Producenti drůbeže musí určit, jakou úroveň rizika chtějí udržet. Nemít žádný program biologické bezpečnosti je ta nejrizikovější možnost. I když je třeba podstoupit určité riziko jednoduše tím, že chováte kuřata, musí být zaveden program biologické bezpečnosti. Rizika lze minimalizovat přijetím nejpřísnějších programů.

Příležitosti ke zlepšení

Cline říká, že existují tři příležitosti k neustálému zlepšování biologické bezpečnosti. Patří mezi ně vzdělávání, dodržování předpisů a odpovědnost.

Manažeři, zástupci  firem, technici, agronomové a farmáři se musí vzdělávat nejen o principech biologické bezpečnosti, ale také o konkrétním programu biologické bezpečnosti, který se uplatňuje na konkrétní farmě.

Dodržování předpisů je otázkou správného plnění. „Pokud neudělí správnou věc, je to buď nedostatek znalostí a nevědí, co je správná věc, nebo je to nedostatek implementace. Vědí, co je správné udělat, a prostě to neudělají, a to je problém s dodržováním předpisů,“ řekl Cline.

Zodpovědností je udělat správnou věc. Ošetřovatele, technici i další by měli být lidé, kteří udělají správnou věc, a to pokaždé, i když se nikdo nedívá. Pokud jsou například kuřata nemocná, takže nebudou růst a užitnost nebude dobrá, může to být tím, že je na farmě laxní program biologické bezpečnosti a neexistuje žádná odpovědnost.*

Zdroj: wattagnet.com

Africký mor prasat je významné virové onemocnění prasat. Vzhledem k vysoké, až téměř 100% letalitě a absenci vakcinace nebo léčby, je důležité zajistit ochranu prasat před zavlečením viru do chovu prasat.

Ochrana chovů se zajistí důkladným oplocením kolem celého chovu a zabráněním kontaktu s infekčním materiálem (zvířata, krmivo, potraviny apod.). V rámci ochrany chovů je nutné mít vypracovaný plán biosekurity včetně dezinfekce, dezinsekce a deratizace.

Přesto že se aktuálně na území České republiky nenachází žádné ohnisko afrického moru prasat, tak vzhledem k nákazové situaci v okolních státech je nutné zabezpečit chovy prasat před zavlečením nákazy do chovu. Obrovským rizikem pro šíření nákazy afrického moru prasat v České republice jsou vysoké stavy černé zvěře a také jejich relativně velká migrační schopnost.

Africký mor prasat je způsoben virem z čeledi Flaviviridae. Toto onemocnění se vyskytuje u prasovitých (prase domácí a prase divoké), kde se šíří kontaktem nemocných zvířat, jejich exkrementy, ale může být také přenášeno na kontaminovaných površích oblečení, dopravních prostředků a v krmivu a ve vodě. Onemocnění afrického moru prasat také mohou šířit hlodavci, masožravci (psi, kočky), ptáci a hmyz. Nejdelší dobu mohou původci afrického moru prasat přežívat v tepelně neupravených potravinářských výrobcích z infikovaných prasat. Přestože se člověk nemůže nakazit onemocněním afrického moru prasat, může se významně podílet na jeho šíření prostřednictvím kontaminovaných povrchů nebo potravin.

Inkubační doba u onemocnění afrického moru prasat je většinou mezi 5–10 dny. U akutního onemocnění dochází k úhynu nejčastěji do pěti dnů, u chronického průběhu s mírnějšími příznaky může 3–5 % nakažených prasat onemocnění přežít. Tato prasata mohou být následně zdrojem viru afrického moru prasat a mohou způsobovat jeho šíření na další lokality.

Jako hlavní prvky ochrany chovů prasat je vytvoření funkčního oplocení kolem celého chovu, z důvodu zabránění vstupu divokých prasat dovnitř. Další riziko ze strany člověka se eliminuje minimalizací návštěv na ty nejnutnější a i tak, každý kdo vstupuje do chovu, musí projít přes hygienickou smyčku. Nakonec se musí zabránit vniku hlodavců a hmyzu, kteří mohou být také přenašeči virových partikulí, prováděním pravidelných deratizací a dezinsekcí. Zvýšení účinnosti veškerých opatření se zajistí prováděním pravidelné a důsledné dezinfekce.*

MVDr. Macháček Miroslav, Ph.D., Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Podrobněji v časopisu Náš chov 5/2021.

Biosekurita představuje komplex preventivních opatření směřujících k zabránění zavlečení infekčního agens na farmu. Protože v některých případech mohou být zdrojem šíření nákaz v chovu také inseminační dávky kanců, požádali jsme ředitele divize šlechtění prasat akciové společnosti Chovservis Ing. Miroslava Koláře o rozhovor.

Vaše společnost vlastní dvě inseminační stanice kanců (Brná u Potštejna, a Kout na Šumavě u Domažlic) s celkovým počtem okolo 120 kanců.  Co v tomto případě obnáší systém biologické bezpečnosti chovu?

Tuto problematiku můžeme rozdělit do několika okruhů. Jednak je to stavební a organizační uspořádání inseminační stanice, jednak pak stanovení pravidel pro pohyb zvířat a osob a třetím důležitým okruhem je pravidelná kontrola zdravotního stavu kanců prostřednictvím zdravotních zkoušek a také vakcinace.

Kromě výše zmíněných zásad pro pohyb osob a vozidel jsou neméně důležitá pravidla pro pohyb zvířat. Kanečci jsou nakupováni pouze z chovů se známým a deklarovaným zdravotním statusem. Na stanici pak mohou být ustájeni pouze kanci po absolvování předchozího nejméně 30denního pobytu ve schválené izolační stáji. Tam jsou podrobeni pravidelnému klinickému sledování a také zdravotním zkouškám. Jejich rozsah je dán jednak vyhláškou č. 380/2003 o veterinárních požadavcích na obchodování se spermatem … v aktuálním znění a také našimi požadavky, které jsou nad rámec této vyhlášky a mají za cíl zajistit co největší bezpečnost inseminační dávky. Před příchodem do izolační stáje musí kanečci ještě u chovatele projít s negativním výsledkem vyšetřením na klasický mor prasat, brucelózu, Aujeszkyho chorobu, PRRS a sípavku. Ihned po návozu do izolace se zvířata testují na PRRS a nejpozději 15 dní před ukončením izolace znovu na PRRS, klasický mor prasat, brucelózu, Aujeszkyho chorobu a leptospirózu. Pro provozovatele ISK jsou pomyslnou noční můrou všechny nebezpečné nákazy, které znamenají likvidaci stanice. V poslední době se po přechodném krátkém uklidnění znovu začal na severovýchod od našich hranic šířit africký mor prasat a to je, podle mého názoru, hodně špatná zpráva.*

Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov

Na docílení odpovídající úrovně veterinárně hygienické ochrany v chovech prasat najdete na stránkách mnoha příruček celou řadu doporučení. Problém je však v tom, že jejich zavedení do chovatelské praxe naráží na překážky vyplývající z podmínek konkrétního provozu. Také chovatelé Zemědělského obchodního družstva Žichlínek, kteří na farmě Sázava evidují 1400 prasnic hledali řešení, jak dosáhnout optimální úrovně zdraví v chovu a zvýšit tak ekonomický profit.

V úvodu je třeba říci, že ZOD Žichlínek se zabývá klasickou zemědělskou produkcí. V segmentu živočišné prvovýroby se chovatelé největšího zemědělského podniku na Orlickoústecku věnují chovu mléčného skotu a prasat. I přes tehdy dosahovanou užitkovost odpovídající 28,5 odchovaného selete od prasnice za rok východočeští producenti zástavových selat v loňském roce přistoupili k repopulaci chovu. Nezbytnou samozřejmostí nově naskladněné farmy Sázava se stalo i dodržování zásad biosekurity, jimiž se minimalizují rizika zavlečení infekce na farmu například osobami, zvířaty, technologickými systémy nebo přepravou. Dnes už Žichlínští chovatelé mají největší porci práce za sebou a první porody naskladněných prasniček reprezentujících dánskou genetiku naznačují, že to byl krok správným směrem.

Vzhledem k rozdílným podmínkám jednotlivých farem není možné použít jednotnou metodiku na zajištění biologické bezpečnosti v chovech. Nicméně jsou formulované obecné zásady, o nichž jsme hovořili s předsedou představenstva výše uvedeného východočeského podniku MVDr. Josefem Vinduškou.

Více se dočtete v řijnovém číslu časopisu Náš chov