Když jsem před dvanácti lety navštívil Evropský holštýnský šampionát v Bruselu jako člen autobusové výpravy, nenapadlo by mě, že v roce 2016 budu psát o porovnání čtyř evropských klání, kterých jsme se aktivně zúčastnili. Přes tyto účasti, jsme mezi většinou ostatních stále absolutními outsidery. Na druhou stranu se na rozdíl od některých dalších nevzdáváme a zkoušíme bojovat, i když vstupní podmínky máme neporovnatelné. Ať již tato recenze vyzní jakkoli, jsem velmi rád, že jsme se téhle úžasné akce zúčastnili, že se nám podařilo nasbírat spoustu nových podnětů a zkušeností a především, že si to skvěle užili všichni členové našeho týmu. Navíc fanoušci, kteří za naší reprezentací do Colmaru dorazili, patřili v několikatisícovém diváckém kotli k nejaktivnějším.
Ale popořadě. Ani už přesně nevím, jak se to seběhlo, že jsme se v roce 2005 po konferenci EHRC v Praze přihlásili na Evropský holštýnský šampionát v Oldenburgu. Tam jsme poprvé (a zatím naposled) přihlásili do aukce dvě jalovičky, obě nakonec našly své kupce, ale byly to nervy. Starší jalovička byla poměrně nervózní a představa, že první český reprezentant v Evropě pod kuželem světla před zraky všech diváků v těsné blízkosti křičícího a kladívkem mávajícího licitátora zboří ring, nebyla příjemná. Všechno nakonec dobře dopadlo, nový majitel byl se svým obchodem spokojený a dokonce pozval původního na návštěvu své farmy. Do vlastní soutěže pak zasáhlo pět krav z ČR, jako úplně první Sára z farmy Poláčkových v Holi. Musím říct, že jsme tenkrát všichni koukali, co se kolem nás děje, nevěděli jsme, že kamarády můžeme být až po soutěži, do té doby jsme soupeři, že o krmení, slámu, místo na stříhání i odložení svých věcí je potřeba bojovat. Takže než jsme se rozkoukali, byli všude rozložení Francouzi z vedlejších stání a my se pak poměrně pracně snažili vystrkat je zpět do pro ně určených míst. Krávy nám pomáhal ostříhat německý fitér, kterého jsme znali z Brna, viděl, jak se s tím trápíme, tak to vzal jako charitu, za pár piv a vlídných slov. Naštěstí to asi tenkrát nebylo celé tak profesionální, neumím, a ani si nechci představit, jak by naše tehdejší vystoupení vypadalo dnes. Možná to bylo dáno i tím, že jsme nebyli jediní nováčci a i některé další země spíš chtěly předvést svou genetiku než to nejlepší, takže náš celkový dojem nepůsobil špatně a nakonec jsme dosáhli i úspěchu.Lidka z Meclovské a. s., zaujala rozhodčího natolik, že se umístila v horní polovině své skupiny. I v hodnocení národů jsme u některých rozhodčích porazili Maďarsko, Dánsko a dokonce i Belgii, i když celkově jsme skončili poslední. Další šampionát byl odsunut kvůli nákazové situaci v Evropě na rok 2010, hostitelem byla italská Cremona. My se snažili připravit co nejlépe, zajistili jsme si i irského fitéra a mysleli si, že už víme, jak na to. No, úplně se nám to nepovedlo, vše se proti Oldenburgu nějak zrychlilo a nás to znervóznilo, všichni jsme se snažili dělat všechno, ale vlastně jsme úplně nevěděli co, učili jsme se za pochodu, nebylo to prostě ono a bylo třeba si z toho vzít ponaučení. Pozitivní bylo, že kromě nás a Maďarů přijeli i Poláci, Slovinci a Chorvati, tak bylo s kým soutěžit a v národních skupinách jsme skončili těsně za Polskem na 11. místě, Slovinsko bylo 12., Chorvati do národních skupin nenastoupili. Nejzdařilejším byl z našeho pohledu šampionát ve švýcarském Fribourgu v roce 2013. Na každém kroku bylo znát, že výstavnictvím tahle země žije, bylo zajištěné perfektní krmení a podmínky pro krávy a i my jsme se cítili, že tam patříme. Zásadní pro nás byla praxe na špičkové italské farmě rodiny Beltramino, která je zaměřena speciálně na výstavy a my mohli vidět, co je potřeba udělat, jak si rozdělit práci, jak fungovat před i v době přehlídky. Takže přes velké problémy při výběru krav, kdy k nám většina účastníků předvýběru v Lysé nad Labem byla hodně skeptická, jsme nakonec odjížděli ze Švýcarska nadmíru spokojení., A to jsme si vše včetně stříhání krav zajišťovali pouze z vlastních zdrojů. Každý měl své úkoly, všichni fungovali jako tým, a především díky skvělé práci, přípravě a vyrovnanosti krav jsme porazili ve finále jak Poláky, tak i Slovince a k Maďarům nám chyběl jen malinký kousek. Po skončení jsme se všichni těšili na další ročník, který měl přivítat v roce 2016 francouzský Colmar, krásné město hned za německou hranicí. Bohužel už v době podávání přihlášek jsme se dozvěděli, že se Poláci, Dánové a Chorvati rozhodli nezúčastnit. Zkusíme tedy bojovat s Maďary a Slovinci, a třeba se nám podaří v chovech najít nějaké nové „eso“. Poslední národní šampionáty v Lysé a Brně nás pozitivně naladily. Ale výběry pro evropské show mají u nás jedno společné, nedaří se objevit starší krávu, která by byla 2–6 měsíců po otelení a nenastal u ní před šampionátem nějaký problém. Letos to došlo tak daleko, že jsme do Francie vyrazili pouze s kravami na 1. a 2. laktaci. Kromě soutěže krav, kam jsme vyslali sedm reprezentantek z pěti zemědělských podniků, jsme poprvé obsadili i soutěž mladých farmářů. Radek s Terezou se snažili, soutěž ve stříhání i předvedení jaloviček zvládli na jedničku a kromě zážitků si přivezli i spoustu nových zkušeností. Pro nás a naše krávy to bylo o něco těžší, na poslední chvíli účast vzdali i Maďaři a po prohlídce haly, jsme zjistili, že tentokrát to všichni vzali opravdu vážně a konkurence byla obrovská. Po očku jsme sledovali pouze Slovince a Belgičany a někteří z nás podléhali zmaru. Ale naštěstí jsme měli spoustu práce a opět se sešla fajn skupina lidí v týmu, takže zmar pomalu střídala předstartovní horečka a snaha udělat co nejvíc pro úspěšnou prezentaci. Myslím, že to se nakonec podařilo velmi dobře, přestože jsme většinou figurovali v zadní části výsledkové listiny, ale to se v konkurenci farem specializovaných a profitujících ze šlechtění show krav dalo předpokládat. Odměnou pro celý tým bylo vychutnání si fantastické atmosféry hlavně při soutěži národních kolekcí, kde se naší skupině dostalo obrovských ovací, přestože jsme po vcelku nepochopitelném nenastoupení Slovinců skončili desátí.
Nás zase potěšila závěrečná slova lidí z týmu: „Až pojedete příště, rádi bychom byli znovu u toho“. Tak uvidíme, belgický Libramont přivítá účastníky dalšího ročníku v roce 2019.
Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli na úspěšném zvládnutí české mise ve Francii, především všem členům týmu a chovatelům, nejen těm, jejichž krávy do Francie odjely, ale i těm, kteří se zapojili do výběru a podporovali nás. A stejný dík patří těm, kteří vyrazili do Colmaru a svými hlasivkami způsobili, že se o nás v hale hodně vědělo.
Ing. Ladislav Vondrášek
odborný pracovník
Svazu chovatelů holštýnského skotu ČR. z. s.
