Produkce odpadu je globálním problémem, stejně jako plýtvání potravinami. V posledních letech opět začíná narůstat zájem o „vyhazované“ potraviny jako možného zdroje krmiva pro hospodářská zvířata. Motivací je nejenom snižování nákladů na krmiva, ale též redukce dopadu na životní prostředí a zlepšování globální potravinové bezpečnosti.
Podle odhadů skončí zhruba třetina všech vyrobených potravin jako odpad, což představuje roční ztrátu ve výši 1 bilionu USD. Např. v Austrálii se každoročně dostane na skládky cca 7,3 milionu tun potravin odpovídající hodnotě vyšší než 14 miliard USD. Krom toho tento odpad představuje více než 5 % australských emisí skleníkových plynů. Navíc se při plýtvání potravinami marní i náklady spojené se získáváním základních surovin, jejich zpracováním, skladováním, přepravou a prodejem. A ještě k tomu je vliv tuny potravinářského odpadu, který skončí na skládce, na globální oteplování více než pětkrát vyšší, než když dojde k jeho recyklaci na krmivo pro zvířata.
Krmiva, jež jsou v současnosti využívána k výživě drůbeže, znamenají významné provozní náklady, a to nejenom v posledních letech, kdy jejich ceny významně stouply. Nelze se tedy příliš divit, že se hledají alternativní řešení. Některé dřívější studie vědcům naznačily možnost recyklace odpadu potravinářského průmyslu při výrobě krmiva, jež by nejenom pokrylo potřeby drůbeže, ale také splnilo hygienické a další požadavky na bezpečná krmiva. Podle vědců je možné potravinový odpad efektivně využít k výrobě kvalitních krmných směsí pro komerční chovy, např. ve velkochovech nosnic. Některé odpady, jako je pivovarské mláto, rybí vnitřnosti či masokostní moučka, by mohly ve výživě drůbeže nahradit drahé obiloviny, oleje a bílkovinné šroty a významně tak snížit náklady na krmiva. Další pozitiva se pojí s redukcí emisí uhlíku o 35 % a skleníkových plynů o 25 %, jež jsou spojovány s produkcí kuřecího masa. V případě produkce vajec by se jednalo dokonce o 75 %, resp. 76 %. Krmné směsi pro drůbež z potravinového odpadu by tak mohly přinést velké ekonomické a environmentální příležitosti.
V mnoha zemích je tento koncept v celku nový (nebo třeba po dlouhé době znovu objevený), ale například v Japonsku a Jižní Koreji je používání krmiv vyrobených z potravinového odpadu dlouholetou praxí, dokonce podporovanou místními vládami. Přibližně 40 až 46 % směsného potravinového odpadu se v těchto zemích recykluje na krmivo pro hospodářská zvířata. Další země, např. Tchaj-wan a USA, již mají za sebou první krůčky ve využití takového odpadu.
Cílem studie, kterou se zabývala skupina vědců z Faculty of Science, Agriculture, Business and Law na School of Environmental and Rural Science australské University of New England, bylo prozkoumat vliv tzv. recyklovaného krmiva na užitkovost nosnic, kvalitu vajec a stravitelnost živin. V zařízení Laureldale Cage v Armidale v Novém Jižním Walesu proběhla studie, pro kterou bylo na komerční farmě v Tamworthu v Novém Jižním Walesu zakoupeno 150 patnáctitýdenních slepiček Hy-Line Brown. Všechny byly od věku 15 do 19 týdnů krmeny předsnáškovou krmnou směsí (2 800 kcal ME/kg, 16,7 % hrubého proteinu, 2,6 % vápníku, 0,48 % dostupného fosforu). Komerční krmnou směs pro nosnice (2 750 kcal ME/kg, 16,5 % hrubého proteinu, 3,6 % vápníku, 0,4 % dostupného fosforu) začaly dostávat od 19. týdne věku a byly jí krmeny do 22 týdnů. Ve věku 23 týdnů byly zváženy a rozděleny do 3 skupin s odlišnou krmnou dávkou. Kontrolní skupina dostávala standardní krmivo na bázi pšenice, čiroku a sójového šrotu, jedna pokusná skupina byla krmena směsí z recyklovaného potravinového odpadu a druhé pokusné skupině byla podávána směs z 50 % kontrolního a 50 % recyklovaného krmiva.
Více si přečtete ve Farmáři č. 10/2023
