O vyřešení otázky, jak ve stáji vytvořit optimální podmínky pro odpočinek zvířat, se snaží na každém chovu skotu. Nejde pouze o výběr vhodné technologie, která bude mít přijatelné pořizovací a provozní náklady, ale také materiálu podestýlky, který bude dostupný, ekonomicky příznivý, podporující welfare a minimální vliv na životní prostředí.
Mezi svými aktivitami dojený skot obvykle upřednostňuje odpočinek a běžně tráví 8 až 16 hodin za den ležením. Délka doby ležení závisí mimo jiné na typu podestýlky, přičemž krávy upřednostňují ležení na hluboké, měkké a suché podestýlce. Kromě toho existují jasné důkazy, že správná péče o podestýlku hraje důležitou roli při zvyšování produktivity a efektivity mléčných farem.
V možnostech ustájení dojnic existuje několik osvědčených variant, které jsou na základě místních podmínek a možností chovatele využívány. Jedná se například o technologie volných stájí, v nichž je prostor pro odpočinek oddělen od krmiště, avšak krávy se v něm mohou zcela volně pohybovat a lehnout si v místě a způsobem, který jim nejlépe vyhovuje. V těchto stájích je většinou voleno ustájení na hluboké podestýlce, která může být z různých materiálů. Jelikož v těchto stájích krávy chodí, stojí a leží v celé ploše lehárny, vyžadují tyto systémy poměrně velké množství materiálu, jenž musí absorbovat vlhkost obsaženou v exkrementech skotu, které dopadají na podestýlku. Kromě toho tento materiál potřebuje dostatečnou nosnost, aby unesl váhu přecházejících krav. Druhou rozšířenou technologií jsou volné stáje s tzv. boxovými loži. Kde mají dojnice ke svému odpočinku vymezený konkrétní prostor. Výhodou je nižší spotřeba podestýlky, pokud je vůbec používána, protože v těchto technologiích bývají používány i různé bezstelivové matrace. Naproti tomu ve volných stájích s boxovými loži krávy močí a kálí ve většině případů mimo odpočinkovou zónu, a tak lze zajistit dostatečnou hygienu s relativně malým množstvím podestýlky. Navíc krávy nemohou volně přecházet přes nastlanou plochu, nemusí být nosnost takového materiálu důležitá.
Klíčovými vlastnostmi pro jakýkoli podestýlkový materiál, který aspiruje na oblíbený typ podestýlky jsou: vhodnost pro udržení zdravého vemene a dýchacích cest, trvanlivost pro 8 až 16 hodin ležení a odpočinku denně, sedm dní v týdnu a tepelná odolnost při hromadění vlhkosti a kolísání biologické aktivity v důsledku různých sezónních teplot. V první řadě je při myšlenkách na alternativní podestýlkový materiál důležité si zjistit, zda:
Za dobrým výběrem podestýlky stojí dva hlavní faktory. Jedním je pohodlí pro krávy a druhým je pohodlí ošetřovatele či stájníka, který má pohodu krav na starost. I když jsou si v některých rysech velmi podobní, tak v některých oblastech se nejspíš rozcházejí. Pohodlí krav je zásadním prvkem, protože je pro všechny zúčastněné důležité, aby krávy trávily většinu dne vleže a pohodářsky přežvykovaly při zpracování krmiva na mléko. Podestýlka proto musí být pohodlná na ležení. Protože krávy jsou velká zvířata, podestýlka musí nabízet dostatečnou podporu pro jejich tělo. V ideálním případě zvládne podestýlka omezit chlad v létě a přidat teplo v zimě, čímž do značné ovlivňuje pohodlí krav. Suchá podestýlka je vždy mimořádně důležitá, a to nejenom pro pohodlí zvířat a jejich efektivitě v důsledku odpovídající termoregulace, ale též pomůže při omezení růstu patogenů. To lze podpořit vytvořením odpovídajícího spádu, který odvádí tekutiny z moči a výkalů. Měla by též přispívat prevenci zranění, zejména neklouzat. Neabrazivní podestýlka podporuje jak pohodlí, tak snížení zranění. Stručněji řečeno, pro chovatele je důležité, aby podestýlka byla efektivní z hlediska pořizovacích i provozních a pracovních nákladů, dobře odváděla vlhkost, krávy zůstaly v suchu a omezilo se riziko zranění a šíření patogenů.
Výběr podestýlky přímo ovlivňuje pohodlí dojnice, ale rozhodnutí o tom, jaký materiál pod krávy umístit, musí vzít v úvahu několik dalších faktorů, jako jsou náklady, dostupnost, snadnost manipulace, zdraví vemene, růst patogenů a další. Sláma je tradičním organickým materiálem, jenž se používá při podestýlání, protože je měkká, nabízí dobrou tepelnou izolaci a dobře se kompostuje. Malé částice zvyšují pohodlí zvířat a zlepšují savost. K možným negativům lze řadit větší zašpinění krav ve srovnání s jinými podestýlkami, s čímž často souvisí i vyšší výskyt mastitid i zdraví paznehtů, které bývá lepší třeba při ustájení na písku. Dalším důvodem, proč se chovatelé občas slámě vyhýbají, je obtížnější manipulace. Piliny a hobliny mají v některých regionech velkou oblibu, protože mají podobné vlastnosti jako sláma a také mohou být rozkládány mikroorganismy na kvalitní hnojivo. Vědci pozorovali, že na hluboké podestýlce z dřevěných pilin tráví krávy více času ležením, stejně tak se redukovaly problémy s kulháním. Organické materiály lze použít nejenom k dostýlání „postýlek“, ale také prostřednictvím hluboké podestýlky vytvářet v podstatě kompost. Obvykle se každých dva až pět týdnů v závislosti na ročním období, povětrnostních podmínkách a koncentraci krav přistýlá vrstvou čerstvých suchých pilin. Přičemž hluboká podestýlka tohoto typu může dosáhnout vrstvy až 1,2 metru a odstraňuje se jednou nebo dvakrát ročně. Matrace se používají hlavně ve volných stájích s boxovými loži. Důležitý je vodotěsný vnější povrch a vhodná náplň, jako je pryžová drť nebo pěna. Matrace sice bývají deklarovány pro bezstelivové použití, ale výzkum ukázal, že s podestýlkou se jedná o atraktivnější řešení. Krávy preferují měkké gumové rohože před těmi tvrdými nebo dokonce betonovým povrchem, který je pokryt aspoň půl kilogramem slámy, přičemž se doporučuje přistýlat denně spíše než obden, aby se omezil výskyt bakterií na povrchu. Mezi pozitiva se řadí, že krávy na matracích bývají čistější, v mléce se nachází nižší počet somatických buněk a díky ošetření vápněním lze dosáhnout nejnižšího počtu environmentálních patogenů z testovaných variant. Nicméně krávy na pěnových matracích potřebují více času na ulehnutí a doba ležení je kratší. Písek již byl několikrát diskutován z hlediska jeho vhodnosti k podestýlání a názory na jeho efektivitu se různí. Písek sice je inertním materiálen, a tak nemá tendenci podporovat množení patogenů, tak po smíchání s močí a výkaly tato jeho vlastnost mizí. Prostory k ležení musí být uzpůsobeny tak, aby hloubka pískové vrstvy byla 15–20 cm a velikost pískových zrn je pro vlastnosti podestýlky dosti zásadní, protože příliš malé částice u sebe lépe zadrží tekutinu. Naopak velké částice (> 3 mm) nejsou pohodlné na ležení. Co se týče podestýlkových materiálů, existuje ještě řada dalších, více či méně obvyklých a efektivních možností, které by mohly zlepšit welfare na stájích a zlepšit environmentální stopu chovu hospodářských zvířat.
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
