Plemeno ovcí bleu du Maine pochází ze západní Francie, přesněji z provincie dnešní Maine-Anjou. Z ardenského regionu a dále oblastí Nord, Bretagne a Centre se plemeno počátkem osmdesátých let minulého století rozšířilo i do Belgie. U nás se jmenovaná francouzská ovce s masnou užitkovostí poprvé představila na letošním dvanáctém ročníku výstavy Náš chov, kam kolekci berana a dvou bahnic přivezl chovatel Šimon Vorel z Prahy.
Přestože počátky plemene bleu du Maine sahají až do poloviny devatenáctého století, francouzským ministerstvem zemědělství bylo oficiálně uznané až v roce 1988. Podle dostupným materiálů jde o plemeno, které vzniklo křížením místních ovcí s berany anglických plemen leicester, romney a wensleydale. Právě příliv krve anglických plemeníků měl vliv na velký rámec jmenovaného masného plemene, které kromě toho vyniká i mléčností a plodností. Právě kvůli těmto vlastnostem se plemeno bleu du Maine v Belgii i ve Francii chová výhradně v čistokrevné plemenitbě.
V zemi původu se o plemeni bleu du Maine hovoří jako o ovci ideální pro chov na pastvinách. V chladnějších regionech se celoroční pobyt ovcí na pastvině nepreferuje a když je sníh a mráz, zahánějí se na večer do ovčína.
U tohoto plemene francouzští chovatelé využívají jarní termíny bahnění, v místních podmínkách to znamená, že jehňata se rodí přelomu ledna a února. Protože jehňata jsou štíhlá, bahnění je většinou snadné a nevyžaduje zásah chovatele ani veterinárního lékaře. S průměrnou plodností přes 200 % ovce bleu du Maine patří k plodnějším plemenům; v této souvislosti ale stojí za zmínku, že ve špičkových chovech dosahují plodnosti i 250 procent. Z těchto ukazatelů vyplývá, že pravidelně se rodí dvojčata a trojčata, ale ani čtyřčata nejsou vzácností. Bahnice produkují tolik mléka, že bezproblémově uživí dvojčata, která mohou dosahovat průměrného denního přírůstku okolo 300 gramů. Ve vybraných chovech se dosahuje i dvojnásobného přírůstku, to je na úrovni 600 g a více.
Plodnost jehnic, které se poprvé připouštějí ve věku šest až osm měsíců, kdy dosahují více než 45 kilogramů, je pak 90 procent. Bahnění jehnic spadá ve většině případů až na druhou polovinu února; tedy o něco později než u bahnic.
Standard plemene
Jak vypadá standard plemene bleu du Maine, popisuje tabulka.
Podle oficiálního belgického standardu, který platí od roku 1988 a který se velmi podobá francouzskému, jsou velkým nedostatkem plemene:
* růžová, červenošedá hlava samičího vzhledu nebo ovlněná hlava u berana,
* samčí nebo hrubý vzhled hlavy u ovce,
* úzký trup,
* končetiny ve tvaru O nebo X,
* slabé nebo příliš dlouhé články prstů,
* rovná hlezna,
* hrubá a málo hustá vlna s chuchvalci,
* celkově příliš lehká zvířata,
* příliš krátká a podsaditá nebo příliš dlouhá zvířata.
Standard plemene bleu du Maine
Hlava
tmavě modrá, bez rohů, neovlněné široké čelo, lehce zahnutý profil, oči s vystouplými očnicemi, široký nos, modré dlouhé a špičaté rovné uši posazené nahoře na hlavě
Tělo
krk střední délky, výrazně osvalené plece, široký a hluboký hrudník, rovná a pravidelná záda, dlouhá a široká pánev, zapadlý kořen ocasu
Kýty
výrazné, svaly sahající k hleznům
Končetiny
rovné, směřující kolmo dolů
Vlna
bílá, objemná a dlouhá, pokrývající celé tělo kromě hlavy, hlezen a kolen
Hmotnost
beran 110 až 120 kg, ovce 70 až 90 kg
Poprvé v našich chovech
Plemeno ovcí bleu du Maine, o kterém se v některých našich publikacích hovoří jako o modré mainské ovci se v devadesátých letech minulého století pokusně využívalo u našich východních sousedů na Slovensku. Slovenští chovatelé si od křížení francouzských plemeníků s bahnicemi plemene cigája slibovali zvýšení celkové užitkovosti (tj. zlepšení produkce vlny, masa i plodnosti) ovce původem z Balkánského poloostrova.
V současné době má plemeno bleu du Maine zastoupení i v našich chovech. Chovatel Šimon Vorel v létě přivezl ze dvou francouzských chovů 13 jehniček a dva plemeníky, kteří jsou u nás zaregistrovaní jako zakladatelé linií Bazo a Mon. Široká veřejnost mohla toto u nás nově chované plemeno ovcí vidět na výstavě Náš chov, konané počátkem října v Lysé nad Labem. Více informací naleznete v prosincovém vydání časopisu Náš chov.
Přestože počátky plemene bleu du Maine sahají až do poloviny devatenáctého století, francouzským ministerstvem zemědělství bylo oficiálně uznané až v roce 1988. Podle dostupným materiálů jde o plemeno, které vzniklo křížením místních ovcí s berany anglických plemen leicester, romney a wensleydale. Právě příliv krve anglických plemeníků měl vliv na velký rámec jmenovaného masného plemene, které kromě toho vyniká i mléčností a plodností. Právě kvůli těmto vlastnostem se plemeno bleu du Maine v Belgii i ve Francii chová výhradně v čistokrevné plemenitbě.
V zemi původu se o plemeni bleu du Maine hovoří jako o ovci ideální pro chov na pastvinách. V chladnějších regionech se celoroční pobyt ovcí na pastvině nepreferuje a když je sníh a mráz, zahánějí se na večer do ovčína.
U tohoto plemene francouzští chovatelé využívají jarní termíny bahnění, v místních podmínkách to znamená, že jehňata se rodí přelomu ledna a února. Protože jehňata jsou štíhlá, bahnění je většinou snadné a nevyžaduje zásah chovatele ani veterinárního lékaře. S průměrnou plodností přes 200 % ovce bleu du Maine patří k plodnějším plemenům; v této souvislosti ale stojí za zmínku, že ve špičkových chovech dosahují plodnosti i 250 procent. Z těchto ukazatelů vyplývá, že pravidelně se rodí dvojčata a trojčata, ale ani čtyřčata nejsou vzácností. Bahnice produkují tolik mléka, že bezproblémově uživí dvojčata, která mohou dosahovat průměrného denního přírůstku okolo 300 gramů. Ve vybraných chovech se dosahuje i dvojnásobného přírůstku, to je na úrovni 600 g a více.
Plodnost jehnic, které se poprvé připouštějí ve věku šest až osm měsíců, kdy dosahují více než 45 kilogramů, je pak 90 procent. Bahnění jehnic spadá ve většině případů až na druhou polovinu února; tedy o něco později než u bahnic.
Standard plemene
Jak vypadá standard plemene bleu du Maine, popisuje tabulka.
Podle oficiálního belgického standardu, který platí od roku 1988 a který se velmi podobá francouzskému, jsou velkým nedostatkem plemene:
Standard plemene bleu du Maine
|
Hlava
|
tmavě modrá, bez rohů, neovlněné široké čelo, lehce zahnutý profil, oči s vystouplými očnicemi, široký nos, modré dlouhé a špičaté rovné uši posazené nahoře na hlavě |
|
Tělo
|
krk střední délky, výrazně osvalené plece, široký a hluboký hrudník, rovná a pravidelná záda, dlouhá a široká pánev, zapadlý kořen ocasu |
|
Kýty
|
výrazné, svaly sahající k hleznům |
|
Končetiny
|
rovné, směřující kolmo dolů |
|
Vlna
|
bílá, objemná a dlouhá, pokrývající celé tělo kromě hlavy, hlezen a kolen |
|
Hmotnost
|
beran 110 až 120 kg, ovce 70 až 90 kg |
Poprvé v našich chovech
Plemeno ovcí bleu du Maine, o kterém se v některých našich publikacích hovoří jako o modré mainské ovci se v devadesátých letech minulého století pokusně využívalo u našich východních sousedů na Slovensku. Slovenští chovatelé si od křížení francouzských plemeníků s bahnicemi plemene cigája slibovali zvýšení celkové užitkovosti (tj. zlepšení produkce vlny, masa i plodnosti) ovce původem z Balkánského poloostrova.
V současné době má plemeno bleu du Maine zastoupení i v našich chovech. Chovatel Šimon Vorel v létě přivezl ze dvou francouzských chovů 13 jehniček a dva plemeníky, kteří jsou u nás zaregistrovaní jako zakladatelé linií Bazo a Mon. Široká veřejnost mohla toto u nás nově chované plemeno ovcí vidět na výstavě Náš chov, konané počátkem října v Lysé nad Labem. Více informací naleznete v prosincovém vydání časopisu Náš chov.
