Výroba siláží je založena na fermentačním procesu. Pokud vytvoříme anaerobní prostředí, minimalizujeme nežádoucí mikroorganismy a díky dostatečnému obsahu cukrů v kukuřičné siláži fermentační proces úspěšně proběhne.
V poslední době se velmi osvědčily konzervační přípravky na bázi mléčných bakterií – hlavně je to kmen Lactobacilus plantarum. Tento kmen je také na rostlinách, avšak podle povětrnostních a dalších podmínek bylo zjištěno, že počty těchto žádoucích mikroorganismů jsou většinou nízké.
Dochází k tomu, že jejich rozvoj, resp. rozmnožování je pomalé, a tudíž mají šanci využívat dostupné cukry i nežádoucí mikroorganismy, které z cukrů nevyrábí kyselinu mléčnou, ale nežádoucí rozkladné látky (CO2, teplo a H2O). V případě, kdy jsou k silážované hmotě dodány bakterie mléčného kvašení ve formě živých kulturních kmenů mléčných bakterií, tak dochází k urychlení tvorby kyseliny mléčné a snížení potřeby uhlohydrátů, které zůstávají v siláži jako reziduální cukry. Tyto cukry mají velký význam pro výživu zvířat. U siláží, které byly ošetřeny mléčnými bakteriemi, se snižuje podíl kyseliny octové, která je sice důležitá pro stabilitu siláže, avšak její tvorba v siláži znamená i zvýšení ztrát organické hmoty, ještě v době, kdy je biomasa skladována ve žlabu. Používáním heterofermentativních mléčných bakterií Lactobacillus buchneri, se tvoří kyselina octová a oxid uhličitý. Následující údaje dokumentují vliv biologických konzervačních přípravků na bázi homofermentativních bakterií (Lactobacillus plantarum) a heterofermentativních bakteriíí (Lactobacillus buchneri) na potenciál kyseliny octové na tvorbu emisí při výrobě siláží, kterou publikovali Danner at al. 2003 a D. Davies 2010. Kromě těchto ztrát vznikají ztráty i tím, že L. buchneri tvoří alkoholy, zejména etanol, 1,2propandiol a 2,3butandiol. Avšak tyto rozbory se běžně v laboratořích neprovádí kvůli jejich ceně. Také se běžně neanalyzují siláže na obsah mykotoxinů (sekundární metabolity plísní) a jedovaté biogenní aminy, které produkují klostridie a jsou součástí tvorby kyseliny máselné.
Z hodnot v tabulce 1 je patrné, že nejvyšší produkce oxidu uhličitého byla zjištěna u varianty ošetřené heterofermentativními bakteriemi L. buchneri. U neošetřené kontrolní varianty byl potenciál tvorby emisí dokonce poloviční oproti siláži ošetřené L. buchneri. Při použití těchto bakterií dochází ke zvýšeným ztrátám organické hmoty. Současně tyto bakterie produkují alkoholy, které taktéž vytváří zdroj fermentačních ztrát. Bohužel analýza alkoholů v silážích není běžnou praxí, a tak se uživatel nedozví, zda v silážích je alkohol jako indikátor zvýšených fermentačních ztrát.
