19.10.2009 | 04:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Ovlivňuje ustájení mortalitu selat?

Otázka v titulku byla základní na mezinárodně koncipovaném semináři, který pro chovatele prasat uspořádalo oddělení etologie Výzkumného ústavu živočišné výroby v polovině září v Praze Uhříněvsi. První ročník plánovaných uhříněveských setkání s chovatelskou veřejností oslovil asi padesát účastníků, kteří se mimo jiné dozvěděli, že mortalitu selat ovlivňuje zejména velikost vrhu.

Hlavními esy uhříněveských organizátorů byli zahraniční odborníci na volné ustájení Dr. Roland Weber ze Švýcarska a norská specialistka Dr. Inger Lise Andersenová.

Švýcarské zkušenosti
Již do roku 1997se ve Švýcarsku zabývali myšlenkou zakázat porodní klece pro prasnice. Alternativní řešení spočívalo v navržení porodních kotců, které prasnicím poskytují dostatek místa na pohodlné otočení. Do klecí by mohla být prasnice během porodu zavřena jen ve výjimečných případech, a to při problémech s končetinami nebo agresivním chování vůči selatům. Z informací Rollanda Webera vyplynulo, že přechodné období trvalo do konce června 2007, od loňského roku jsou porodní klece ve Švýcarsku zakázané. Welfare prasnic pak umocňuje zákon na ochranu zvířat (Animal Protection Ordinance) z roku 1981, podle kterého by prasnici mělo být poskytnuto několik dní před porodem dostatečné množství slámy nebo jiného materiálu vhodného pro stavbu hnízda. Dostatek podestýlky během kojení by pak mělo být další samozřejmostí k naplňování její pohody.
Současné technologie ustájení prasnic ve Švýcarsku se tak opírají jednak o volné kotce kombinované s otevíratelnou klecí (využitelná podlahová plocha od 5,5 do 6 m2), jednak o kotce bez možnosti fixace prasnice do klece a bez separace kaliště od prostoru pro odpočinek (nejčastěji ve velikosti okolo 7 m2 využitelné podlahové plochy).
Ve svých sledováních Roland Weber porovnával mortalitu selat po porodu v klecích a ve volném ustájení. U 482 farem s klecovým ustájením, nebo jinak vyjádřeno u 44 837 vrhů a u 173 farem s volným ustájením (18 824 vrhů) se zaměřil na velikost kotce, využití fixace prasnice a na přítomnost či nepřítomnost ochranných zábran pro selata.
Z jeho závěrů vyplynulo, že mortalita selat byla v porodních klecích i volných kotcích shodná, a představovala 12,1 %. Ale, zatímco v klecích bylo příčinou ztrát v klecích zalehnutí ve 4,5 % případů, ve volném ustájení to bylo téměř o procento více, a to 5,4 %. V rámci dalších terénních sledování se švýcarský odborník proto zaměřil na velikost vrhu při porodu, porodní hmotnost selat a velikost porodního kotce. A výsledek? Hlavní vliv na mortalitu selat má velikost vrhu.

Inspirace z Norska
Také norská legislativa apeluje na welfare prasnic. Mimo jiné uvádí, že porodní kotce by měly být dostatečně velké aby prasnice měla dostatek prostoru pro odpočinek (na bezroštové podlaze) a bez problémů se mohla otočit. Fixování prasnice do klece je povoleno pouze ve výjimečných případech, a to nejdéle sedm dnů po porodu.
„Pro zvýšení schopnosti přežití selat je třeba vzít v úvahu zejména tři faktory, a to chování prasnice, dále rutinní praxi na farmě a konečně ustájení. Pokud jde o chování prasnice, tak dobrá matka stráví hodně času stavbou hnízda. Obvykle s touto činností začíná asi dvanáct hodin před porodem. Krátce po porodu se selaty komunikuje, dále je opatrná při lehání, při kojení nabízí selatům struky, sbírá a shlukuje je dohromady nebo se jim nahlas ozývá ještě před tím, než si lehne. V našich sledováních jsme zjistili, že ke změně v chování prasnice dochází se zvyšující se velikostí vrhu. Čím více selat bylo ve vrhu, tím víc se jich muselo samo snažit o to, aby se dostala ke strukům. Prasnice s více selaty ve vrhu měly se selaty během prvního dne po porodu méně naso-nasálních kontaktů. Současně méně reagovaly na manipulaci s jejich selaty člověkem, tzv. handling test a na křik selat z playbacku, jež jsme simulovali v rámci piglet scream testu,“ vyjmenovala Inger Lise Andersenová.
Z vystoupení norské specialistky dále vyplynulo, že mortalita selat v Norsku na farmách s volným ustájením prasnic dosahuje podílu 14 % ze živě narozených. Na těchto ztrátách se z 50 % podílí zalehnutí prasnicí, dalších 20 až 40 % je způsobeno vyhladověním selat; zbývající podíl připadá na defekty a onemocnění.
„Šedesát až devadesát procent selat uhyne během dvou dnů po porodu. Průzkumem na farmách jsme došli k závěru, že mortalitu selat lze snížit také podestýlkou, která nejen že kompenzuje chlad okolního prostředí, ale také tlumí dopady při zalehnutí selete prasnicí.
Například v chovech s méně než desetiprocentní mortalitou selat ve vrzích podestýlaly dvěmi až třemi kilogramy slámy na prasnici. Ke snižování tepelné ztráty selat se osvědčilo i podlahové vytápění části kotce určeného pro prasnici, což se odrazilo ve zkrácení doby prvního napití selat po porodu. V rámci managementu chovu lze snížení mortality selat dosáhnout při dodržení následujících zásad. Za prvé, mít pozitivní a standardizovaný systém manipulace se zvířaty. Za druhé utratit extrémně agresivní prasnice. Za další dbát na to, aby prasnice během porodu a laktace měla k dispozici nějaký zdroj vlákniny, volnost pohybu a neomezený přístup ke stavebnímu materiálu. Šlechtitelé by se měli více zaměřit na mateřské vlastnosti prasnice,“ radila norská specialistka chovatelům.

Ekologický chov prasat
V domácích konvenčních chovech prasat jsou porodní klece pro prasnice stále běžným standardem. Volné ustájení laktujících prasnic, a zejména pak ve skupinách je tak spojováno s ekologickým chovem. Úvodem k této kapitole je třeba říci, že podnikání v ekologickém zemědělství je upraveno Nařízením Rady (ES) 834/2007, Nařízením Komise (ES) 889/2008 a zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Každá osoba podnikající v ekologickém zemědělství musí mít uzavřenou platnou smlouvu s některou kontrolní organizací, která je pověřena ministerstvem zemědělství výkonem kontroly a certifikace v ekologickém zemědělství. K 1. lednu tohoto roku jsou u nás tři pověřené kontrolní organizace, a to KEZ, o. p. s., Abcert AG a Biokont CZ, s. r. o.
„Chov bez zemědělské půdy není povolen. Nakupovaná zvířata musejí pocházet z ekologických chovů. V případě, že ekologicky chovaná zvířata nejsou na trhu dostupná, mohou být pořízena z konvenčního chovu. Při obnově stáda se například v případě prasniček jedná o nákup 20 % z celkového počtu dospělých zvířat ročně; u stád s pěti nebo méně dospělými zvířaty jde o jednu prasničku ročně. Při založení a rozšíření stáda to je do 40 % chovných zvířat, o stejném podílu se hovoří také při změně plemene, kterou povoluje ministerstvem zemědělství pověřená kontrolní organizace. U plemeníků není žádné omezení,“ uvedl Ing. Roman Rozsypal, CSc. ze společnosti Biokont CZ.
Pokud jde o ustájení, tak vnitřní podlahová plocha stáje pro prasnice po porodu se selaty do 40 dní by měla mít minimálně 7,5 m2/kus, ve výběhu 2,5 m2/kus. U prasat ve výkrmu je to podle kategorií (do 50 kg, od 50 do 85 kg a nad 85 kg) od 0,8 do 1,3 m2 vnitřní podlahové plochy stáje na kus a od 0,6 do 1 m2. U selat starších 40 dnů nebo do hmotnosti 30 kg se počítá na jedno zvíře s vnitřní minimální plochou 0,6 m2 a s výběhem 0,4 m2. Požadavky na minimální ustájovací plochu pro plemenná prasata jsou následující: 2,5 m2 vnitřní plochy a 1,9 m2 výběhu na prasnici, u kance je to 6 m2 ve stáji a 8 m2 ve výběhu. Pokud se však kotec používá k připouštění, tak jeho plocha musí být ještě o 4 m2 větší.
„Je nutné vzít v úvahu ještě další podmínky, například to, aby minimálně padesát procent podlahové plochy stáje dostupné zvířatům bylo pevných a neklouzala. Zvířata musí mít pevné, suché a stlané lože s tím, že podestýlku tvoří výhradně přírodní materiály. Přirozená ventilace musí udržovat teplotu, prašnost, relativní vlhkost a koncentraci stájových plynů pod prahem škodlivosti. Samozřejmostí by mělo být i zajištění dostatečného přirozeného osvětlení. Intenzita chovu musí umožnit druhově specifické způsoby chování, jako je například uléhání, vstávání apod., a nesmí způsobovat stres slabším jedincům, kteří musejí mít možnost úniku. Zvířata nesmějí být ustájena vazně, prasnice se chovají ve skupinách s výjimkou konce březosti a období kojení, selata nesmí být ustájena v etážích a v klecích. Všechny kategorie prasat musejí mít přístup na pastvinu nebo do výběhu kdykoliv to průběh počasí a stav půdy dovolí. Ve výběhu pak musejí mít možnost rýt, dále přístup ke kališti a úkryt se před sluncem,“ shrnul na závěr představitel kontrolní organizace.

Klíčové informace
 Mortalita selat do odstavu se v domácích konvenčních chovech pohybuje od deseti do 15 % všech selat ve vrhu (do 10 % z živě narozených).
 Odborníci zjistili, že hlavní vliv na mortalitu selat má velikost vrhu.
 Jedna z možností, jak snižovat ztráty selat do odstavu, je vytváření lepších podmínek prasnicím.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down