Ozimé žito: strategická plodina

V kontextu rostoucích cen vstupů, klimatických změn a tlaku na efektivitu živočišné výroby se ozimé žito vrací na výsluní. Moderní hybridní odrůdy nabízí nejen vysoký výnos biomasy, ale především vynikající stravitelnost a energetickou hodnotu. Klíčem k úspěchu je však technologická kázeň při sklizni a konzervaci.

Současné zemědělství čelí bezprecedentnímu tlaku na ekonomiku provozu. Ceny paliv, hnojiv i osiv nutí pěstitele hledat plodiny, které dokážou efektivně zhodnotit vložené vstupy. Ozimé žito se v tomto směru ukazuje jako ideální volba, a to i díky pokrokům ve šlechtění. Nové odrůdy vynikají vysokou rezistencí vůči chorobám a schopností produkovat stabilní výnosy kvalitní hmoty i v méně příznivých podmínkách.

Žito jako krmivo

Jak uvedl na semináři společnosti KWS Osiva, s. r. o., v Tetčicích prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc., z Mendelovy univerzity v Brně, tradiční pohled na žito jako na „méněcenné“ krmivo je již minulostí. Ozimé žito, sklízené v optimální fázi, představuje vysoce stravitelnou plodinu s příznivou koncentrací energie. „Kvalitní žitné siláže se vyznačují dobrou stravitelností a vysokým podílem reziduálních cukrů,“ konstatoval přednášející. Právě tyto cukry jsou zásadní pro fermentační proces i následnou užitkovost zvířat.

Úspěch silážování žita začíná na poli. Pro dosažení maximální krmné hodnoty a zdravotní nezávadnosti je nutné dodržet několik zásadních parametrů:

1. Výška strniště: zásadním doporučením je dodržet výšku strniště nad 10 cm. Tento požadavek má dva hlavní důvody: zajištění cirkulace vzduchu pod posečenou hmotou, a především zamezení kontaminace píce hlínou a prachem.
2. Čistota píce: obsah popelovin v sušině nesmí překročit 10 %. Vyšší podíl představuje obrovské riziko zavlečení nežádoucí půdní mikroflóry, která negativně ovlivňuje proces kvašení a následně zdravotní stav zvířat.

Při silážování žita hraje roli obsah sušiny. Pokud se sušina pohybuje kolem 30 % a méně, doporučuje se aplikace konzervantů pro zajištění stability procesu. Biologická aditiva jsou vhodná při sušině kolem 30 %, kde mikrobiální složka podpoří správný směr kvašení. Chemické konzervanty doporučuje řečník při nižší sušině než 30 %. Tyto látky mají výrazné antibakteriální a antifungální účinky, které potlačují růst plísní a kvasinek.

Právě kvasinky jsou největším nepřítelem po otevření silážní jámy. Vysoký podíl reziduálních cukrů v žitě může při špatném počasí a nedostatečném udusání vést k rychlému zhoršení aerobní stability (zahřívání siláže), což vede ke ztrátám energie a poklesu chutnosti krmiva.

Nutriční parametry

Jak uvedl prof. Doležal, žito není jen obilnina, ale plnohodnotná bílkovinná složka v TMR. Ozimé žito dosahuje při sklizni před metáním významných nutričních parametrů, které je řadí mezi velmi kvalitní objemná krmiva:

• 16–18 % hrubého proteinu,
• stravitelnost organické hmoty nad 70 %,
• NDF okolo 59 %,
• koncentrace energie až 6 MJ NEL/kg sušiny.

Doležal upozorňuje, že klíčovým faktorem je fáze sklizně. Po metání dochází k rychlé lignifikaci stébel, která snižuje stravitelnost i energetickou hodnotu. Rozhoduje tedy správné načasování: čím mladší žito, tím vyšší nutriční kvalita.

„Z kvalitního porostu lze udělat špičkovou siláž – ale také naprostý odpad,“ uvedl přednášející. Aby byla siláž kvalitní, je nutné dodržet technologický postup, tedy sklizeň před metáním při sušině kolem 30 %, ponechat strniště minimálně 10 cm, použít mačkače stébel, zajistit rychlé zavadnutí a precizní udusání a co nejrychlejší vytvoření anaerobního prostředí.