Česká republika patří dlouhá léta mezi země s velmi stabilní a vysokou spotřebou vepřového masa. Udržuje se na úrovni nad 41 kilogramů na osobu a rok. V rámci Evropy to sice není konzumace rekordní, ale velkou devízou je právě ona stabilita.
Prakticky ve všech zemích západní Evropy spotřeba vepřového masa pomalu klesá. Změny v životním stylu mladých lidí, demografická křivka a v neposlední řadě i spousta ne úplně pravdivých informací vedou k postupnému snižování spotřeby. Pokud se tedy u nás spotřeba nemění, je to pro chovatele dobrá zpráva. Spotřeba je vždy tím nejdůležitějším, co může stimulovat zvýšení výroby.
Ve střednědobé strategii ministerstva zemědělství se před časem objevila ambiciózní myšlenka na zvýšení soběstačnosti na úroveň 80 %. Řada chovatelů se po zveřejnění tohoto záměru ptala, jak toho ministr hodlá dosáhnout – možnosti ministerstva zemědělství jsou totiž poměrně omezené. Přístup MZe se velmi výrazně změnil a dopady na celém sektoru jsou jasně patrné.
Dokumentují to výsledky Českého statistického úřadu. Podle nich se totiž poprvé po mnoha letech stavy prasat a prasnic zvyšují. Posun není nijak závratný, ale jde o první pozitivní známku oživení. Počet prasnic i prasat vzrostl meziročně o 3,5 %. Prasnic tedy bylo více než 94 tisíc a prasat celkem 1,5 milionu. To však není ani zdaleka jediná dobrá zpráva, která od statistiků přichází. Zatímco u počtů jsme byli zvyklí spíš na opačný vývoj, reprodukce stoupá již dlouhou dobu. V loňském roce se dostala jen těsně pod úroveň 28 selat na prasnici a rok. Chovatelé se tak dostávají na stejnou užitkovost, jakou mají chovatelé ve většině zemí západní Evropy. Dokládá to i změna v dovozu selat. Zatímco po roce 2010 byl dovoz výrazně vychýlen v náš neprospěch a každoročně bylo importováno více než půl milionu selat, situace dnes je výrazně jiná. Zvýšení reprodukční užitkovosti s sebou zároveň nese i zlepšení ekonomických ukazatelů a tak má velká část chovatelů snahu produkovat si selata sama. V loňském roce tak byl dovoz pod hranicí 200 tisíc kusů.*
Více se dočtete v článku Ing. Jana Stibala uveřejněném v květnovém čísle časopisu Náš chov
