Menu
e-shop
Na Vysočině patří zemědělství tradičně k nejdůležitějším odvětvím regionu. Jedním z podniků, které zde dlouhodobě budují moderní a efektivní zemědělskou výrobu, je Zemědělská společnost Vilémov, a. s. Významnou součástí jejího hospodaření je farma Uhelná Příbram, kde se podnik soustředí především na produkci mléka. O fungování společnosti, krmivové základně i moderních technologiích s námi pohovořili předseda představenstva a ředitel Ing. Jan Urban a hlavní zootechnička Ing. Jaroslava Havlinová.
Zemědělská společnost Vilémov hospodaří přibližně na 3400 hektarech zemědělské půdy. Z této výměry tvoří zhruba 500 hektarů trvalé travní porosty. Struktura rostlinné výroby je v podniku výrazně přizpůsobena potřebám rozsáhlé živočišné produkce, především chovu dojnic.
Klíčovou plodinou je kukuřice, která tvoří základ krmné dávky pro stádo přibližně 1250 krav. Podnik ji pěstuje na výměře 350 až 450 hektarů. Většina produkce je určena na siláž, která slouží jako základní objemné krmivo. Při dobrých výnosech pokrývá tato výměra potřeby stáda, přičemž určitá část produkce je využívána také ve formě CCM nebo jako rezerva pro roky s nižšími výnosy.
Významnou roli v podniku hraje také bioplynová stanice. Zajímavostí je, že kukuřice se zde cíleně pro bioplynovou stanici nepěstuje. Podle vedení společnosti je prioritou především zajištění dostatečné krmivové základny pro skot. Do bioplynové stanice směřuje především kejda a další vedlejší produkty z živočišné výroby.
„Denně se tak do fermentačního procesu dostává přibližně 100 m³ kejdy a zhruba 10 tun pevných substrátů. Díky tomu se daří efektivně zpracovávat organickou hmotu vznikající v chovu skotu a současně podporovat energetickou soběstačnost farmy,“ uvedl Ing. Urban.
Vedle kukuřice pěstuje podnik i další plodiny, například řepku na výměře zhruba 350 hektarů.
Další významnou plodinou je pšenice, pěstovaná přibližně na 900 hektarech. Ozimý ječmen zaujímá asi 150 hektarů. Podnik se věnuje také osivářství – na semeno pěstuje například hrách, jarní pšenici nebo jarní ječmen.
Zajímavostí je také pěstování sóji, která je na ploše zhruba 80 hektarů. Přestože pěstování této plodiny na Vysočině není vždy zcela bez rizika, podle vedení společnosti se jedná o perspektivní doplněk osevního postupu. Výnosy se sice pohybují na hranici ekonomické rentability, ale sója přináší agronomické i nutriční výhody, například v podobě fixace dusíku a možnosti využití v krmivářství.
Moderní technologie
Živočišná výroba je v podniku soustředěna na produkci mléka. Stádo čítající přibližně 1250 dojnic patří k největším v regionu. Aktuální užitkovost je na úrovni 40 litrů mléka na dojenou a 35,4 litru na ustájenou plemenici. Složky máme solidní, tuk okolo 3,6 % a bílkovinu 3,4 procenta. Počet somatických buněk v tanku nepřesahuje 200 000 na mililitr mléka. Denně dodáváme do mlékárny 44 300 litrů suroviny, což znamená tržnost 99,5 %, a to i díky nové technologii eliminující záněty vemen,“ upozorňuje zootechnička na robotickou dojírnu GEA DairyProQ 50, která je v Uhelné Příbrami v provozu zhruba dva roky.
Robotická dojírna spolu s monitoringem pomocí aktivometrů zároveň poskytují detailní data o produkci jednotlivých krav. Díky tomu mohou zootechnici průběžně sledovat zdravotní stav, dojivost i reprodukční ukazatele plemenic. Moderní technologie tak výrazně přispívají k efektivnějšímu řízení stáda.
Podle hlavní zootechničky Jaroslavy Havlinové se digitalizace a automatizace postupně stávají běžnou součástí moderního chovu. „Systém umožňuje rychle reagovat na změny ve zdravotním stavu zvířat a optimalizovat management stáda,“ pochvaluje si Ing. Havlinová.
Centrum mléčné produkce
Stěžejním technologickým prvkem farmy Uhelná Příbram je moderní robotická dojírna GEA DairyProQ 50, která byla uvedena do provozu po kompletní přestavbě dojicího zázemí. Nová technologie nahradila původní dojírnu typu 2 × 24 side-by-side. Podle předsedy představenstva a ředitele společnosti Ing. Jana Urbana byla hlavním důvodem investice především náročnost práce v původním systému.
Starší dojírna vyžadovala vysokou fyzickou zátěž obsluhy a zároveň bylo stále obtížnější získat pracovníky ochotné tuto práci vykonávat. Obsluha musela každé vemeno ručně očistit, připravit a nasadit dojicí soupravu, přičemž práce probíhala ve velmi intenzivním tempu. Na jednu směnu bylo potřeba několik pracovníků, aby bylo možné stádo podojit v přijatelném čase.
Proto se podnik rozhodl pro zásadní krok – vybudování nové budovy a instalaci robotické dojírny. Kvůli jejímu umístění bylo nutné upravit stávající areál a část původních skladových prostor odstranit. Samotná výstavba probíhala přibližně jeden rok; zahájena byla na podzim a první spuštění technologie proběhlo v srpnu následujícího roku.
Kapacita a organizace dojení
Robotická dojírna DairyProQ 50 je dimenzována pro stádo více než 1100 dojnic. V Uhelné Příbrami se dojí probíhá třikrát denně, přičemž jednotlivé cykly začínají v šest hodin ráno, ve dvě hodiny odpoledne a v deset hodin večer.
Celé stádo je podojeno přibližně během pěti a půl až šesti hodin, což představuje výrazné zefektivnění oproti předchozímu systému.
Z hlediska organizace práce zůstává provoz farmy založen na skupinovém přihánění krav do čekárny, podobně jako u klasických dojicích systémů. Krávy tedy nepřicházejí k robotům volně, ale jsou přiváděna v jednotlivých produkčních skupinách.
Ve stáji je vytvořeno celkem deset produkčních sekcí. Specifickou skupinu tvoří například krávy v rozdoji, které jsou do tří týdnů po otelení. Tyto skupiny jsou menší a mají vlastní režim dojení. Samostatnou skupinou je i „marodka“, která se dojí vždy jako poslední, aby nedocházelo k přenosu případných zdravotních problémů mezi zvířaty.
Proměna role
Technologie DairyProQ 50 představuje kombinaci klasické kruhové dojírny s robotizovaným nasazováním dojicích souprav. Robotické rameno automaticky provádí většinu úkonů, které dříve vykonával pracovník.
Proces dojení probíhá v několika krocích:
Podle hlavní zootechničky Jaroslavy Havlinové přináší tato technologie výrazné zlepšení nejen z hlediska pracovních podmínek, ale také v oblasti kontroly zdravotního stavu stáda.
I přes vysoký stupeň automatizace zůstává lidská obsluha důležitou součástí provozu. Úkolem operátorek je především kontrola správného průběhu dojení a případné ruční nasazení dojicí soupravy u problematických plemenic.
Jak uvedla hlavní zootechnička, v současnosti je nutné u některých krav nasazovat soupravu ručně, což souvisí především s individuálními anatomickými odlišnostmi vemene. „Postupným šlechtěním a selekcí stáda bude tento podíl bude v budoucnu klesat,“ je přesvědčena Ing. Havlinová.
Pracovní role se tak výrazně proměnila – z fyzicky náročné práce dojičky se stala spíše pozice operátorky technologie, která kontroluje chod systému a zasahuje pouze v případě potřeby.
Další technologie
Součástí modernizace byla obměna systému identifikace zvířat pomocí elektronických obojků. Ty umožňují sledovat pohyb, aktivitu a další parametry jednotlivých krav a přispívají k lepší kontrole zdravotního stavu i reprodukce.
Přechod na novou technologii proběhl překvapivě rychle. Podle zkušeností z farmy si krávy na nový systém zvykly během několika dnů a adaptace stáda proběhla bez výraznějších problémů.
Při projektování nové dojírny se vedení podniku rozhodlo instalovat větší kapacitu, než v té chvíli bylo bezprostředně nutné. Teoreticky by bylo možné stádo podojit na menším počtu robotických jednotek, ale větší systém poskytuje důležitou rezervu.
„Ta je důležitá zejména při servisních zásazích, které jsou u komplexních technologií nevyhnutelné. Díky kapacitní rezervě může farma udržet plynulý provoz i v případě dočasného omezení některé části technologie,“ konstatoval na závěr Ing. Urban.
