22.02.2024 | 08:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Pastevní chov prasat a etologie

Pastevní chov poskytuje prasatům optimální prostředí, ve kterém mohou v závislosti na daných podmínkách rozvíjet své přirozené chování, tak jak je zakódováno v jejich genetické výbavě. Právě pro tyto aspekty se pastevní chovy, zahrnující celou škálu chovatelských postupů, těší nemalému zájmu ze strany veřejnosti.

Z pohledu etologického je prostředí pastevního chovu mnohotvárné a bohaté na podněty, které konvenční chov nenabízí. Ve výbězích s možností pastvy dochází k rozvoji potravního, sociálního, exploračního, ale i hravého chování. Prasata tráví většinu svého aktivního času společným vyhledáváním a ochutnáváním potravy, rytím a zkoumáním. Přestože v rámci skupiny prasata soupeří o nalezenou potravu, nejedná se o závažnou míru agresivity, neboť distribuce nabízených krmiv není soustředěna jen na jedno místo a zvířata jsou uspokojivě saturována řešením jiných podnětů. Dostatek prostoru také umožňuje hierarchicky níže postaveným prasatům uniknout do takové vzdálenosti, ve které již nejsou výše postavenými jedinci pronásledována.

Chov prasnic a odchov selat

V případě venkovního odchovu selata doprovázejí svoji matku, od které se učí způsobům vyhledávání a konzumace různorodé potravy. Selata odchovaná ve skupinovém chovu kojících prasnic se vyznačují vyšší mírou tolerance vůči cizím jedincům, neboť se již v raném věku setkávají se selaty z jiných vrhů, se kterými interagují a díky tomu si vytváří soubor sociálních dovedností získaných v průběhu nespočetných her. Tyto hry jen zřídkakdy přechází v závažné agresivní chování. Dostatek prostoru ve výběhu umožnuje přirozený pohyb a následný rozvoj kostry a svalů, důležitý zejména u chovných zvířat.

Pohoda zvířat a zdraví

Naplnění potřeb přirozeného chování a pocit kontroly alespoň nad částí svého prostředí vede k celkové pohodě organismu, o čemž svědčí výsledky mnoha neurobiologických studií, dokládající nižší úroveň stresu u venkovních prasat v porovnání s konvenčně chovanými. Pro chovatele tento stav představuje nemalý bonus v podobě dobrého zdravotního stavu zvířat ve skupině, v níž nedochází k častým zraněním v důsledku agonistického chování. Pohoda zvířat se pozitivně projeví i prostřednictvím nespecifické podpory imunitního systému, ke které přispívají také další aspekty pastevního chovu, pokud je správně veden. Pastva doplněná rytím představuje kromě doplňkového příjmu hlavních živin také obohacení krmné dávky o přírodní biologicky aktivní látky pozitivně ovlivňující střevní mikrobiom, který se zásadním způsobem podílí na imunitních reakcích celého organismu.

Pastva má pravidla

Pastevní chovy se dnes těší rostoucí společenské oblibě, nicméně náležitý management a dodržení všech zásad správného chovu jsou důležitými předpoklady jejich úspěšného provozu, který je reprezentován nejen dobrými životními podmínkami zvířat a jejich zdravotním stavem, ale i uspokojivými produkčními výsledky.

Pro pastevní areál

Minimální velikost venkovního výběhu či pastviny je dána Nitrátovou směrnicí (Směrnice Rady 91/676/EHS) a výnosem dané lokality. V rámci pastevního areálu je potřeba počítat s ošetřením pastviny po sezóně a s pravidelným střídáním pozemků z důvodu jejich regenerace a snížení parazitárního tlaku. Pastviny musí být vybaveny přístřešky na ochranu proti větru, dešti a slunci, a to s dostatečnou kapacitou pro společný odpočinek prasat.

Péče o prasata i pastvinu

Pro distribuci krmiva a napájecí vody platí stejná pravidla jako v konvenčním chovu. Velkou výzvou pro venkovní chovy je jeho účinná biosecurita, neboť venkovní chov představuje zvýšené riziko kontaktu s divokou zvěří a přenosu nebezpečných onemocnění, jako je klasický a africký mor prasat, brucelóza či Aujeszkyho choroba. V důsledku preventivních opatření proti šíření afrického moru prasat byly v některých evropských zemích přijaty přísnější požadavky na oplocení pastevního areálu pro prasata. V České republice platí od roku 2021 povinnost dvojitého oplocení.

Volba plemene

Pro pastevní chov jsou hojně využívána původní plemena prasat, která mají vhodné předpoklady pro tento způsob chovu, nicméně pro zlepšení produkčních vlastností se často volí jejich kříženci. Moderní plemena prasat v těchto podmínkách většinou nedosáhnou svého genetického potenciálu, a jejich nastavení na vysoké produkční výkony naopak může způsobovat problémy. Výběr vhodného genotypu do daných podmínek je tedy dalším faktorem, který může ovlivnit celkovou úroveň welfare prasat na pastvě.*

Ing. Anne Dostálová, doc. RNDr. Marek Špinka, CSc., Ing. Radka Šárová, Ph.D., Ing. Eliška Nejedlá, Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i

Podrobněji v NCH 3/2024.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down