Vloni zažila většina chovatelů kvůli suchu jednu z nejhorších pastevních sezón. Na porostech bylo na čem pást ještě tak do června, po prvních sečích lučních porostů už toho většinou moc nenarostlo a bylo třeba přikrmovat. Zejména v severních a východních Čechách – na Hradecku, ve středních Čechách, na Šumavě, ale i v Bílých Karpatech. Ne, že by v nevyjmenovaných částech naší republiky nebyl nedostatek píce, ale když sklidili více, než byla jejich potřeba zásob na zimní sezónu, vyletěla cena nahoru. Za nepředstavitelné ceny začali skupovat lisované seno nebo siláže zemědělci ze západní Evropy, která byla suchem rovněž postižena.
Nejnižší sklizeň píce byla na starých porostech. Důvodů je několik:
- U každého porostu dojde časem k vyčerpání i vytrvalých druhů trav, rostlin, jejichž vitalita je dávno pryč, a často i vydatnější hnojení by jejich výnos výrazněji nezvýšilo.
- Pokud mají pastevní porosty od založení dostatečnou výživu, jejich životnost se prodlouží. Jeteloviny v TTP při zakládání nového porostu podpoří dostatek přístupného fosforu; rozvine-li se jeteli mohutnější kořenový systém, bude pak fosfor a další živiny získávat z hlubších vrstev půdy. Význam výživy pro trávy – v porostu bez přihnojování mohou trávy získávat dusík v dostatečné míře, dokud je zastoupení jetelovin v porostu větší, později dusík získaný z mineralizace, mykorhizy nebo ze srážek za bouřek intenzitu porostu výrazně nezvýší. Na pastvinách je podzimní hnojení statkovými hnojivy omezené na porosty, které se na jaře budou sklízet na siláž nebo na seno. Při pobytu zvířat na pastvě se do půdy vracejí živiny z exkrementů. Pokud nejsou v porostu jeteloviny, je množství vrácených živin nedostatečné a k udržení úživnosti pastviny je nezbytná minerální výživa, nejen dusíkem. I když po nějakou dobu funguje i samotný dusík… A ekologicky hospodařící zemědělec – může přisít jetel, nebo musí porost obnovit, pokud chce intenzitu zvýšit.*
Více si přečtete ve Farmáři 1/2019
