Menu
e-shop
Konvenční metody pro detekci říje založené na chování prasnic jsou subjektivní, a proto jsou výsledky inseminací často proměnlivé. Pro zlepšení účinnosti současných metod detekce říje je třeba vyvinout přesný prediktor ovulace.
Průměrná doba trvání estrálního cyklu prasnice je 21 dní, v rozmezí od 17 do 25 dní, podle plemene a individuálních rozdílů. Říje je proměnlivá, průměrně však od 40 do 60 hodin, s tím, že jakmile je říje ve dvou třetinách své doby, dochází k ovulaci. Pro dosažení maximální míry zabřeznutí se doporučuje provést inseminaci během čtyřiadvaceti hodin před ovulací. Aby se předešlo ekonomickým ztrátám na investici do jedné prasnice, musí před svým vyřazením vyprodukovat alespoň tři vrhy. V praxi se však mnoho prasnic vyřadí dříve, než toho mohou dosáhnout. Ve většině případů je důvodem vyřazení prasniček reprodukční selhání kvůli nepozorovaným projevům říje. Zvýšený podíl náhrady a snížený počet porodů pak vedou ke zvýšení neproduktivních dnů a ke snížení vrhů a selat na prasnici za rok.
K detekci říje farmáři běžně používají metody manuálního pozorování, jako jsou test kancem, kontrola reflexu nehybnosti a hledání externě hodnotitelných fyziologických změn. Z hlavních viditelných příznaků říje u prasnic se sledují uvolnění poševní sliznice a zvětšená, červeně zbarvená vulva. Tyto znaky jsou u jednotlivých prasnic vysoce variabilní a nemohou poskytnout korektní informaci o délce trvání říje. Proto probíhá výzkum bezkontaktních a bez stresových technologií detekce říje u prasnic.
Veškeré markery pro predikci optimálního načasování inseminace by měly být vysoce přesné a s minimální chybovostí. Ideální marker by měl zahrnovat fyzickou změnu, kterou lze detekovat alespoň 24 hodin před ovulací, aby se zajistilo, že bude dostatek času na provedení inseminace a že spermie budou umístěny ve vejcovodu pro oplodnění včas. Takový marker by měl být také přítomen u velké většiny, ne-li u všech prasnic. Existuje několik alternativních fyziologických a behaviorálních markerů, které lze využít pro detekci říje – například biomarkery ve slinách, v cervikálním hlenu, vodivost reprodukčního traktu, edém vulvy, tělesná teplota, ale i celkové chování a aktivita prasnic.
V posledních několika letech se k detekci vztahu mezi změnami vulvální kožní teploty a iniciací říje u prasnic používá digitální infračervená termografie. Existují přenosné infračervené kamery s displejem, které umožňují jejich snadné použití ve srovnání se zpracováním dat generovaných akcelerometry nebo jinými senzory detekujícími pohyb. Avšak zpracování infračervených fotografií a extrahování dat může být složité a vyžaduje sofistikované metody zpracování a interpretace obrazu. Jak senzory, tak infračervená termografie se osvědčily a jsou pro detekci říje užitečné. Stále je však co zlepšovat. S využitím technologií a modelů založených na umělé inteligenci lze monitorovat chování prasnic a fyziologické parametry na dálku a v reálném čase.
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který vyjde v březnovém čísle časopisu Náš chov.*
