V Javořické vrchovině, na historické hranici Čech a Moravy, konkrétně v malé vesničce Domašín, která je částí obce Studená, se věnuje zemědělskému podnikání místopředseda ASZ ČR a zároveň místopředseda ASZ Jindřichův Hradec Jan Štefl. Do podnikání, které tvoří administrativně tři firmy, je zapojena i jeho manželka Hana, bratr Petr se svou ženou a rovněž již i další generace – syn Jana Štefla stejného jména a jeho synovec Petr.
Na rodinném statku v Domašíně, ke kterému před kolektivizací náleželo 30 hektarů polí a deset hektarů lesa, hospodařil v té době dědeček bratrů Šteflových. „Naše rodina tehdy sice vystěhována nebyla, ale děda koupil 12 kg vlny od státní bezpečností nastrčeného obchodníka a byl za to odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Po pěti měsících, kdy na statku zůstala babička s tetou, ho naštěstí osvobodila amnestie. Táta strávil tři roky prací v hlubinných dolech v Karviné a pak musel nastoupit do JZD Zahrádky, kde později pracoval jako hlavní zootechnik,“ přibližuje rodinnou historii Jan Štefl, který odmala tíhl k technice.
„Těšilo mě jezdit s traktorem, kombajnem, nákladním autem, zkrátka být v kontaktu se stroji. Při studiu na mechanizační fakultě na vysoké škole zemědělské jsem všechny zkoušky dělal v předtermínu, abych měl v létě tři měsíce čas být na polích. Ale přitom jsem se ještě na škole stihl seznámit se svou ženou,“ směje se Jan Štefl.
Jelikož Hana Šteflová pochází ze Sokolova, přijali ke konci minulého režimu oba místo v západních Čechách, konkrétně u Státního statku Cheb. Jana Štefla, který tu po převratu pracoval ještě rok a půl ve vedoucí pozici, zde zastihla zpráva jeho otce, že žádá o vydání restitucí v Domašíně. „Manželka mě tehdy, stejně jako dodnes, velmi podpořila, a ačkoliv sama má ekonomické vzdělání a její rodiče pracovali v průmyslu, řekla, že do toho klidně půjdeme. V Chebu jsme tedy vše prodali, i obytnou Avii,“ usmívá se hospodář, „a začali investovat do nákupu vybavení na statek.“
Rodina se samozřejmě neobešla bez půjček na stroje, velkou pomocí v začátcích ale byly, jak Šteflovi vzpomínají, Kubátovy dotace. „Ohromná pomoc bez administrativy. Pořídili jsme z nich tehdy dokonce dva traktory, přívěs a sazečku. Do začátku naprosto zásadní věci. Zadotováno bylo 80 %. Jsem velkým příznivcem toho, aby měli možnost dostat peníze takřka na ruku, podobně jako tehdy my, i dnešní začínající. Neberu argumenty, že přece mohou žádat o finance z PRV nebo si vzít úvěr. To znamená zabřednout do neskutečného byrokratického systému a ztrácet mimo jiné čas a energii, které jsou potřeba k samotnému hospodaření,“ vysvětluje Jan Štefl.
