Náhradní pratury a zubry chová společnost GW Farma, s. r. o., která je součástí majetkově propojené skupiny zemědělských společností, jejichž nosným programem je chov skotu. V rámci této specializace zmiňovaná skupina hospodařící v podmínkách Šumavy chová více než tři tisíce zvířat, z nichž je okolo 750 dojnic českého strakatého plemene a přes 900 krav bez tržní produkce mléka.
„Chov skotu je páteří našeho zemědělského podnikání. V mléčném programu chováme výhradně plemeno české strakaté, v masném realizujeme převodné křížení na vybraná masná plemena, a to aberdeen angus, masný simentál, salers a blonde d´ Aquitaine. V čistokrevné plemenitbě chováme pouze plemeno galloway, a to v omezeném počtu padesáti plemenic. Pomyslnou třešničkou na dortu našeho chovu je chov praotce všech plemen skotu tzv. náhradního pratura a dále pak zubra evropského, dávného obyvatele šumavských hvozdů. Okrajově začínáme také s chovem jelenovitých,“ uvedl předseda představenstva a jednatel společností Ing. František Šimek, CSc.
Náhradní pratuři
Základní chovná skupina náhradních praturů v počtu deseti zvířat, respektive dvou býků, čtyř krav a stejného počtu jalovic byla do Křišťanova dovezena z nizozemského institutu Staatsbosbeheer v roce 2008. Útočištěm se jim stal čtyřiadvacetihektarový výběh tvořený z poloviny pastvinami a ostatní plochou porostlou sukcesními dřevinami.To, že se zvířatům na Šumavě daří, potvrzuje i postupné rozrůstání stáda, které v současné době čítá 23 kusů. Chov náhradního pratura podléhá stejným pravidlům, jakými se řídí chovatelé skotu, což mimo jiné zahrnuje i vedení zvířat v ústřední evidenci.
„Pochopitelně, že cílem chovu náhradního pratura není konkrétní hospodářský efekt hodnocený mléčnou nebo masnou užitkovostí. Cílem chovu je přispět k realizaci projektu Taurus, podporovaného Světovým fondem ochrany přírody. Dalším důvodem chovu může být v budoucnu využití náhradních praturů k převzetí ekologické funkce v některých velkoplošných chráněných územích tak, jako je tomu například v Nizozemsku,“ doplnil Ing. Šimek.
Projekt Taurus
Pod záštitou Velké herbivorní nadace založené Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) vznikl projekt Taurus, jehož cílem je zpětné vyšlechtění vyhubeného pratura (Bos primigenius). Zmiňovaný projekt se realizuje více než dvacet let zejména v Nizozemsku a Německu.
Výchozím plemenem pro zpětné šlechtění pratura se stalo plemeno holandského pastevního skotu (heckrind), které je ze všech recentních plemen praturovi nejblíže a v Nizozemsku se od 80. let minulého století chová polodivokým způsobem v chráněných krajinných oblastech. V plemenářském programu zpětného vyšlechtění náhradního pratura se uplatnila i další plemena, například italské chianina, rumunské maremmana, maďarský stepní skot, šedý maďarský skot, španělský sayaguesa a lidia. Pokud jde o početní zastoupení, tak v současné době je v Evropě pratuřích chovů poskrovnu. Největší chov je v Nizozemsku, kde chovají bezmála 200 zvířat.
Zubři z Polska
Loni se výčet divokých přežvýkavců v Křišťanově rozšířil o zubra evropského (Bizon bonasus). Čtrnáctihektarový výběh obývá pětičlenná skupina nížinné formy evropského zubra – pětiletého býka Polsata, dvou tříletých jalovic Karelia a Kalevala a jaloviček Kalabria a Kategoria s datem narození 2008 – společně s jeleny maďarského typu.
„Chovnou skupinu, která byla sestavena ve spolupráci se zemědělskou univerzitou ve Varšavě, konkrétně s profesorkou Piaseckou, jsme dovezli z polské obory Pszczyna a z Bělověže. Zvířata jsou zapsána v polské plemenné knize. Historie návratu téměř vyhubeného zubra je dlouhá a začala právě v Polsku, kde se podařilo zachránit posledních několik kusů tohoto nádherného lesního kopytníka. Pečlivým chovem se stavy zubra podařilo navýšit natolik, že se může rozšiřovat za hranice Bělověžského pralesa i na další místa svého dřívějšího výskytu. Naším záměrem chovu zubra je rozšířit jeho chovatelskou základnu a spolu s dalšími chovateli v České republice vytvořit podmínky k jeho návratu do přírody. Podle názoru některých ekologických odborníků by mohla být v budoucnu i Šumava jejich novou vlastí,“ prozradil na závěr Ing. František Šimek, CSc.
