Kukuřice tvoří základ jídelníčku mnoha národů. V některých zemích se pro výživu člověka využívá spíše okrajově. Mnohem větší podíl na spotřebě kukuřice mají hospodářská zvířata. A nelze zapomínat ani na využití kukuřice při produkci bioplynu či lihu. Co vše může pomoci naplnit vysoké požadavky? Vědci i šlechtitelé mají zatím stále o práci postaráno.
Téměř každý člověk na naší planetě se již nejspíš setkal s kukuřicí v některé z jejích mnoha podob. Průměrná světová spotřeba se pohybuje kolem 31 kg kukuřičného zrna na osobu a rok, ale mnohem vyšší množství zrna i biomasy je vypěstováno pro potřeby výživy hospodářských zvířat. A nelze pominout ani poptávku těch, kteří kukuřici využívají jako surovinu pro výrobu paliv a energie. Jak stoupají nároky globální populace, tak narůstá i poptávka po kukuřici. Avšak velikost plochy, která je dostupná k jejímu pěstování, zůstává více méně stejná, a tak se stále častěji věnuje vyšší pozornost výnosu a efektivitě.
Jako jedno z možných řešení vědci zvažují vyšlechtění většího počtu hybridů, které by měly vyšší výnos v lokalitách s nižšími průměrnými teplotami. Jelikož se kukuřice, přesněji řečeno její hybridy, aktuálně pěstují na mnoha lokalitách, nikoliv jen v teplých nížinách, jak tomu bylo běžné ještě před několika desítkami let, tak už se nejspíš trochu zapomnělo na to, že se původně jedná o tropickou rostlinu, a proto je extrémně citlivá na chladné počasí. Tato vlastnost způsobuje problémy zejména v oblastech mírného podnebného pásu, kde vegetační sezóna trvá v průměru jenom čtyři až pět měsíců. Nicméně se v těchto oblastech vyskytuje více než 60 % roční produkce, jež je 1,6 triliónů liber (tj. zhruba 0,73 triliónů kg). To není vůbec málo, ale trh by nejspíš uvítal i větší množství. Zejména v případě, že by vyšší a efektivnější produkce byla spojena s poklesem cen.
