Pro zajištění správné práce bachoru je třeba, aby směsná krmná dávka (TMR) měla nejen vhodný poměr bílkovinné a energetické složky, ale také potřebnou strukturu. Za limit pro strukturu je všeobecně a již dlouhodobě považována velikost částic minimálně 8 mm. K tomu se poslední dobou přidává ještě požadavek na fyzikálně efektivní vlákninu (peNDF). Pokud by skutečná délka částic klesla pod 8 mm nebo peNDF pod 14 %, s velkou pravděpodobností by došlo ke sníženému přežvykování s následnými metabolickými poruchami (acidózou).
Oba vlivy, tedy na jedné straně potřebnou strukturu TMR a na straně druhé vhodný poměr bílkovinné a energetické složky, studovalo mnoho vědců. Například Krause a kol. (2002) zorganizovali pokus, kde kombinovali dietu, která obsahovala vojtěškovou siláž, vyrobenou s teoretickou délkou řezanky (TLOC) 6 cm a 3 cm a jadrnou směs s obsahem vyššího a nižšího zastoupení v bachoru zkvasitelných sacharidů (RFC). Zkrácení TLOC se projevilo na snížení pH v bachoru z 6,02 na 5,81 a prodloužilo dobu, kdy bylo pH nižší než 5,8 z původních 7,4 hodin (h) na 10,8 h. Zvýšení RFC snížilo pH z 5,99 na 5,85, a prodloužilo dobu, kdy bylo pH nižší než 5,8 z původních 6,4 h na 11,8 h. Z pokusu vyplynuly následující závěry: Zkrátí-li se řezanka, dojnice méně přežvykují, pH v bachoru se dostává pod kritické hodnoty vzniku acidózy a většinou se to projeví na snížení tuku v mléce. Zvýší-li se RFC v krmné dávce, na přežvykování to má minimální vliv, pH v bachoru se dostane pod kritické hodnoty vzniku acidózy podobně jako při zkrácení délky řezanky, ovšem doba, kdy se pH pohybuje pod kritickou hodnotou, se prodlužuje.
