Konzervovaná objemná krmiva jsou nedílnou součástí krmných dávek hospodářských zvířat. Na prověřování metod jejich produkce, obsahu prospěšných i škodlivých látek, účinků i dávkování pracuje řada pracovišť. Jelikož jde o práci s živým materiálem a v měnících se podmínkách prostředí, mají práce stále víc než dost.
Hospodářská zvířata musí dostávat vyváženou krmnou dávku s dostatkem energie, bílkovin, vlákniny, vody, minerálů a vitamínů, aby pokryla potřeby svého organismu (a případně i vyvíjejícího se plodu) a poskytla chovateli odpovídající užitek.
U dojnic je to především odpovídající produkce mléka, která se na své maximum dostane přibližně 6–8 týdnů po otelení. Oproti tomu kráva nejvyššího příjmu sušiny dosáhne až 10–12 týdnů po otelení, čímž dochází k energetickému deficitu, na jehož vyrovnání kráva několik týdnů využívá energii ze svých tukových zásob. Problémem může být příliš vysoká ztráta hmotnosti na začátku laktace, protože to může snížit šance na úspěšný (a efektivní) návrat do reprodukce. Proto by dojnice měla dostávat adekvátní množství krmiva, aby se optimalizovala produkce mléka a mléčných složek a ztráta tělesné hmotnosti při tom nebyla větší než 0,5 BCS v intervalu mezi otelením a následující inseminací. Zároveň je třeba dbát na optimální strukturu krmné dávky, která zajistí vše potřebné pro zdravé fungování složitého trávicího ústrojí skotu. Z hlediska krmné dávky bývají travní senáže efektivním zdrojem vlákniny (neutrodetergentní vláknina, NDF), která bývá při sklizni ve správné fenofázi také vysoce stravitelná (NDFD). Trávy mají také pozitivní vliv na produkci mléčného tuku.
Podle Davida Combse, výzkumného pracovníka zabývajícího se mléčnou produkcí skotu na University of Wisconsin-Madison, existuje řada důvodů pro zařazení travní senáže do krmné dávky dojeného skotu:
Se zvyšující se mléčnou produkcí začaly být dojnice krmeny stále vyšším podílem koncentrovaných krmiv (nejenom obilovin). V důsledku toho se nejenom podstatně zvýšila cena krmné dávky, ale také množství metabolických problémů, protože dostatek vlákniny ve stravě skotu je klíčovým prvkem zdravého metabolismu. K vyššímu podílu objemných krmiv přispěla i snaha o zefektivnění výživy a snížení nákladů na krmný den.
Ovšem při zvyšování podílu objemů, a tedy i vlákniny v krmné dávce je třeba postupovat obezřetně. Trávy na jedné straně dodávají potřebnou vlákninu, ale na straně druhé se musí počítat s tím, že dojde ke zpomalení průchodu krmiva trávicím traktem zvířete. Zůstanou-li všechny ostatní složky krmné dávky stejné, může dojít k poklesu příjmu sušiny. Což sice podle výsledků studií mívá jen malý negativní vliv na plemenice, které mají nižší nároky na živiny, tj. krávy v závěrečné fázi laktace, stojící na sucho či jalovice. Avšak u dojnic v rozdojovací fázi či na vrcholu laktace může dojít k omezení produkce mléka.
Proto je u dojnic kladen důraz na vyšší stravitelnost sušiny (DMD), která je jednoznačně přínosem, protože zlepšuje příjem sušiny, zvyšuje produkci mléčných složek i produktivitu, zlepšuje zdraví bachoru a snižuje potřebu koncentrovaných krmiv. Dojnice krmené vysoce kvalitní siláží (75+ DMD) vyžadují o 3–4 kg méně koncentrátu oproti kravám krmeným siláží/senáží průměrné kvality (zhruba 69 DMD). U jalovic dojených plemen, které dostávaly siláž/senáž >70 DMD, se zefektivnil odchov díky vyšším denním přírůstkům (avšak bez negativních důsledků, které může přinést intenzivní krmení jádrem). A pokud jde o stravitelnost sušiny pro krávy v období stání na sucho, tak tam se vychází z hodnocení kondice (BCS) při zasušování a délce suchostojného období.*
