Je to již dvanáct let, co se Lukáš Neugebauer zařadil mezi profesionální střihače ovcí. Svou profesní dráhu odstartoval kurzem střihačů ve Skotsku a stříháním ovcí ve Velké Británii a na Novém Zélandu.
Nejen kvůli profesnímu zaměření, ale také kvůli nabytým zkušenostem ze zahraničních ovčáckých velmocí jsme Lukáše požádali o rozhovor.
Co napomohlo vašemu záměru stát se profesionálním střihačem ovcí?
Velmi mi pomohlo doporučení od instruktora Colina Mc Gregora a možnost stříhat u nejlepšího kontraktéra (člověk, který má na starosti vše kolem stříhání ovcí) ve Skotsku Iana Mowata. Tento tehdy pětašedesátiletý Skot zajišťoval střiž největším farmářům v zemi, kteří měli ve stádu minimálně 500 ovcí, ale i tři tisíce zvířat. K tomu účelu zaměstnával v sezóně pět profesionálních zahraničních střihačů, zejména z Austrálie a Nového Zélandu, a s nimi i jednoho začátečníka, z něhož za sezónu udělal profesionála.
Jak dlouho a v jakých oblastech jste sbíral zkušenosti?
Nejdříve jsem se vydal do Skotska, kde jsem strávil tři měsíce. Ubytovaní jsme byli u Iana Mowata, který měl v oblasti na severu Skotska v okolí města Inverness vybudované zázemí. Bydleli jsme v jednolůžkových pokojích, jídlo na celý den a denně čisté pracovní oblečení nám připravovala Ianova žena.
Po nabytých zkušenostech a touze se ještě více zdokonalit jsem se rozhodl vypravit do ovčácké velmoci – na Nový Zéland. Ubytování jsem měl zajištěné přes kontraktéra Mackintoshe. Opět to bylo v kempu pro střihače ve městě Taumarunui ve středu severního ostrova Nového Zélandu. Celkem, tedy střihačů a všech okolo práce s vlnou, nás bylo v tomto zařízení ubytováno asi 50 lidí. Práci na následující den nám přiděloval šéf Charlie Burton vždy u večeře. Přitom průměrnou farmu na Novém Zélandu reprezentuje kolem pěti tisíc ovcí.*
Více se dočtete v některém z aktuálních čísel časopisu Náš chov.
Lukáš Neugebauer v oblastní soutěži střihačů na Novém Zélandu
