Jestliže v roce 2006 se aviární influenza u nás vyskytla zhruba po deseti letech od historicky prvního potvrzení subtypu H5N1 na našem území, od roku 2019 ji národní referenční laboratoř SVÚ Praha–Lysolaje potvrzuje každý rok. Nejen o tom, kdy se ptačí chřipka stala pro chovatele drůbeže doslova noční můrou, jsme hovořili s ředitelem ústavu MVDr. Kamilem Sedlákem, Ph.D.
Uvádí se, že virus aviární influenzy je vědě známý již více než 120 let. Kdy byl vysoce patogenní subtyp H5N1 vůbec poprvé potvrzen v komerčních chovech?
Nejstarší známý údaj o potvrzení vysoce patogenního viru chřipky subtypu H7N7 pochází z Itálie z roku 1907. Vysoce patogenní subtyp H5N1 byl poprvé pozorován v roce 1959 v Anglii, což bylo v době, kdy se v tamních chovech drůbeže potýkali s newcastleskou nákazou. Později byl virus aviární influenzy potvrzen také u pštrosů chovaných na farmě v Jižní Africe. V komerčních chovech v Evropě se virus aviární influenzy šíří až z 80 % sekundárním přenosem. Jedinou možnou prevencí je tak důsledné dodržování pravidel biologické bezpečnosti, což samozřejmě vyžaduje investice i disciplínu personálu.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo za posledních dvacet let zaznamenáno v jednadvaceti zemích celkem 870 případů infekce člověka virem ptačí chřipky H5N1. Z toho 457 bylo smrtelných. Je na místě varování mezinárodní organizace Compassion in World Farming (CIWF) před pandemií?
V Evropě se přenos vysoce patogenního subtypu H5N1 na člověka dosud nepotvrdil. Nicméně v roce 2021 byl v Anglii zaznamenán případ chovatele, v jehož chovu okrasných kachniček se potvrdila vysoce patogenní influenza subtypu H5N1. Ptáci se samozřejmě museli utratit, chov asanovat a majitel se podrobil výtěru nosu podobně, jako se to v posledních letech dělá při podezření na covid. Výsledek byl překvapivě pozitivní, aniž by chovatel měl nějaké klinické příznaky. Dvě podobná hlášení jsem zaznamenal i ze Španělska. Dosud se ale nepotvrdil přenos z člověka na člověka. Ptačí a lidské chřipkové viry se přímo nekombinují. Nicméně, velmi znepokojivý je letošní nález H5N1 u sérologicky pozitivních domácích prasat v Itálii. Z tohoto důvodu nelze pandemický potenciál zcela vyloučit.
Dosud se veškerá drůbež v chovu s pozitivním vyšetřením na aviární influenzu musí utratit. Očekáváte nějakou změnu strategie?
Strategie opatření vůči aviární influenze je uplatňována dlouhodobě a vychází z vlastností viru, charakteristiky onemocnění a samozřejmě i ekonomického vyhodnocení. Před deseti, dvaceti lety byl výskyt této nebezpečné nákazy ptáků ojedinělý, atak bylo výhodnější ptačí chřipkou postižený chov zlikvidovat. V situaci, kdy ptačí chřipka výrazně postihuje velké komerční chovy drůbeže a stává se celoroční nákazou, se finanční náklady na její likvidaci výrazně zvyšují. Finanční náklady ale nemusí být jediným hlediskem pro hledání nové strategie vůči této nákaze. Nemalým problémem chovatelů je i obnovení kapacity ve velkochovech novými jedinci (jako tomu bylo například letos u nosnic). Je třeba zohlednit i chovatelský rozměr. Mimo jiné jde také o to, aby v rámci přijatých opatření nevymizely uzavřené populace málopočetných plemen drůbeže, které jsou často na seznamu genových rezerv. V momentě, kdy samotná činnost spojená s depopulací drůbeže a asanací v chovech stojí velké úsilí a vyžaduje ohromné finanční prostředky, a navíc je často negativně chápána širokou veřejností, začíná se zvažovat změna strategie. Pomyslným světlem na konci tunelu by mohla být vakcinace, a to minimálně na úrovni genových rezerv, rodičovských chovů či u ptáků v zoologických zahradách. Čas ukáže, zda se podaří tyto naděje naplnit.*
