Článek se zabývá možností rekuperace tepla přes lamelové rekuperační výměníky, které zajišťují bezpečnou výměnu tepla mezi chlazeným a ohřívaným médiem.
V dnešní době energetických úspor a nízkoenergetických staveb je naprosto běžné, že v provozech používající chladicí zařízení, je odpadní teplo z tohoto zařízení využíváno pro předehřev vody. Rekuperací kondenzačního tepla z chladicího okruhu lze dosáhnout předehřátou vodu o teplotě okolo 50 °C. Takto ohřátá voda je následně dohřívána běžným způsobem v elektrických či plynových bojlerech, na požadovanou teplotu podle potřeb daného provozu.
Tím, že do bojleru není přiváděna voda přímo z řádu, kde dosahuje teploty okolo 10 °C, ale z akumulačního zásobníku o teplotě předehřáté vody okolo 50 °C, vznikají majitelům chladicích zařízení značné úspory v provozních nákladech.
Technologie pro rekuperaci tepla z chlazení
Rekuperace tepla z chladicích zařízení ovšem přináší také úskalí v podobě použité technologie. Aby bylo vyhověno zákazníkově požadavku na co nejlevnější řešení, se často pro rekuperaci tepla z chlazení používají výměníky s jednoduchou stěnou (například deskové, šnekové…), kde přes jednoduchou stěnu výměníku je pitná voda ohřívána přehřátou směsí chladiva a olejů, cirkulující v chladicím okruhu. Pořízení této levnější varianty má však budoucí vedlejší náklady, které se zákazník mnohdy nedozví. Je to údržba výměníku (především deskového výměníku). Aby se výměník nezanášel vodním kamenem, je třeba jej několikrát ročně chemicky vyčistit. Pokud se tato údržba zanedbá, hrozí postupné ucpávání výměníku, ztráta jeho účinnosti a časem i jeho úplné ucpání. Kromě toho takovéto jednoduché zapojení, podle závěru hlavního hygienika ČR, neodpovídá požadavku §3, odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví 258/2000 Sb., protože v případě netěsnosti takového výměníku, hrozí kontaminace pitné vody.
Výměníky s jednoduchou stěnou lze použít pro rekuperační systém, kdy dochází k ohřevu pitné vody pouze tzv. sekundárním ohřevem, tj. chladivo ohřívá v primárním okruhu topnou vodu a teprve ta v sekundárním okruhu ohřívá pitnou vodu. Tím se eliminuje výše uvedené riziko kontaminace pitné vody. Takovéto zapojení, které již zmíněné legislativě vyhovuje, je ovšem instalačně náročnější a protože je v jednom okruhu zapojeno více výměníků, tak i cenově nákladnější.
Jan Janáček,
Echoz rekuperace, s. r. o.
Kompletní článek najdete v Našem chovu 5/21017.
