Reprodukční poruchy prasnic

Reprodukční poruchy u prasnic významně ovlivňují ekonomickou životaschopnost a udržitelnost chovu prasat. Často vyplývají ze složitých interakcí mezi patogenními a nepatogenními faktory a stále platí, že prevence potratů je obvykle nákladově efektivnější než jejich léčba.

Neinfekční faktory ovlivňující reprodukční výkonnost prasnic jsou příčinou více než 70 % potratů a úhynů plodů u prasnic a prasniček, přičemž hlavními faktory jsou prostředí a management chovu.

Teplota a vlhkost hrají zásadní roli v sekreci hormonů a celkovém reprodukčním zdraví prasnic. Konkrétně vysoká teplota a vlhkost vzduchu mohou vyvolat tepelný stres, který může narušit endokrinní systém prasnice, což v konečném důsledku způsobí luteální regresi a následné potraty. Krmné postupy jsou kritickým faktorem ovlivňujícím reprodukční schopnost prasnic. Kvalita krmiva přímo ovlivňuje míru březosti a vývoj plodu. Nadvýživa může vést k obezitě, a tím snížit míru zabřezávání, zatímco podvýživa snižuje syntézu reprodukčních hormonů, brání vývoji reprodukčního systému a zpožďuje říji. Prasnice konzumující plesnivé krmivo akumulují mykotoxiny, které vyvolávají reprodukční poruchy.

K dalším faktorům, které významně ovlivňují reprodukční výkonnost prasnic patří sezónní neplodnost, stres, hustota osazení nebo inseminace.

Infekční příčiny potratů

Infekčním faktorům je věnována větší pozornost zejména pro jejich souvislost s epidemiemi reprodukčního selhání u prasnic. Patří sem prasečí parvovirus, který byl poprvé rozpoznán jako původce syndromu SMEDI na konci šedesátých let 20. století. Dále prasečí pseudovzteklina, známá také jako Aujeszkyho choroba, reprodukční a respirační syndrom prasat, epidemická encefalitida B, prasečí cirkovirus, klasický mor prasat, brucelóza listerióza, chlamydióza, leptospiróza, kampylobakterióza a grampozitivní bakterie Erysipelothrix rhusiopathiae. Z parazitárních infekcí to jsou toxoplazmóza vyvolaná parazitem Toxoplasma gondii.

Doporučená opatření pro snížení reprodukčních poruch

• Minimalizovat naskladňování nových prasat na farmu z externích zdrojů,
• Pravidelně ošetřovat a dezinfikovat zdroje užitkové vody na farmě, včetně potoků, rybníků a otevřených odvodňovacích příkopů,
• Pravidelný odkliz hnoje a zbytků krmiva, udržování optimálního větrání ve stájích a optimalizovaná výživa zvyšují odolnost prasat vůči nemocem,
• Dodržovat vysoké hygienické standardy a provádět účinná opatření na hubení škůdců (hmyz a hlodavci),
• Provádět pravidelné krevní testy a vyšetřovat trus na přítomnost parazitických vajíček, přičemž prasata s nízkými hladinami protilátek by se měla vakcinovat.
• Využívat vakcinaci, která představuje jednu z nejúčinnějších a nákladově nejefektivnějších metod, které jsou v rámci prevence reprodukčních poruch u prasat v současnosti k dispozici.

Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který najdete v květnovém čísle časopisu Náš chov.