Moderní vysokoprodukční prasnice je v peripartálním období náchylná k metabolickým poruchám a chronickým zánětům, což způsobuje změny v jejich dobrovolném příjmu krmiva a endokrinní homeostáze s negativními účinky na reprodukční schopnost a užitkovost vrhu.
Nejcitlivější fází je porod, kdy prasnice zažívá zánětlivý stav a stres a velké změny v metabolismu a endokrinologii. K vyřešení zánětu a stresu musí dojít rychle, aby bylo zajištěno dobré reprodukční zdraví během puerperia. Pokud se prasnice nedokáže těmto změnám přizpůsobit, může dojít k puerperálnímu onemocnění. Ekonomicky nejvýznamnější komplex puerperálních poruch je syndrom poporodní dysgalakcie (PDS).
PDS způsobuje značné ekonomické ztráty, snižuje welfare prasnic a vede k předčasnému vyřazení prasnice ze stáda.
Syndrom poporodní dysgalakcie
PDS je metabolická a hormonální porucha podmíněná komplexními multifaktoriálními vlivy, která se rozvine během 3–4 dnů po porodu. Normální průběh puerperia u prasnic je ovlivněn kvalitou výživy, mikroklimatickými faktory ve stájích, pohybem a patogeny. Tyto faktory mají vliv na užitkovost prasnic a selat a reprodukční ukazatele v důsledku nedostatečných projevů říje. PDS se začíná vyvíjet před porodem a může ovlivnit zdraví a produktivitu prasnic a selat po celý jejich život. PDS je interakce mezi stresem, narušeným zdravotním stavem (např. endotoxiny v důsledku chronických infekcí), nevhodnou výživou, managementem a chovem a také špatnou hygienou.
Diagnostika PDS
Během peripartálního období dochází k fyziologickým změnám chování, prasnice mají v tomto období přirozenou preferenci pro pasivní chování vleže. Behaviorální charakteristiky prasnic s PDS jsou pro chovatele obtížně rozpoznatelné, je proto třeba provést vyšetření nejpozději do 24 hodin od narození prvního sele. Je třeba se co nejvíce vyvarovat stresu poskytnutím správné okolní teploty a obohacovacího materiálu na stavbu hnízda, nebo náhrady za tento materiál, jako jsou jutové pytle. Prasnice musí být přemístěny do porodního kotce s dostatečným předstihem před porodem, aby tak měly dostatek času na adaptaci na nové prostředí.
Oxidační stres a zánět
Zvýšené metabolické nároky na prasnice mají řadu škodlivých důsledků, včetně oxidačního stresu a snížení reprodukční schopnosti. Klíčem ke zlepšení efektivnosti produkce prasat je proto snížení metabolické zátěže při zachování reprodukční výkonnosti vysokoužitkových prasnic Prasnice trpící PDS mají předčasný nástup zánětlivé odpovědi v puerperálním období ve srovnání s prasnicemi bez PDS. Při současných trendech v moderní intenzivní produkci prasat je stále vyšší výskyt prasnic, u kterých se vyskytuje dlouhodobý systémový zánětlivý stav způsobující PDS. Na druhé straně ubývá klinických infekcí mléčné žlázy a urogenitálního traktu, mastitid, cystitid a metritid.
Ukazatele PDS
Hlavní změny analytů ve slinách prasnic byly pozorovány v peripartálním období. Biomarkery stresu, kortizol a butyrylcholinesteráza (BChE), jsou zvýšené během porodu a časné laktace, stejně jako biomarkery zánětu, izoenzym ADA a Hp. Zdravé prasnice měly vyšší koncentrace kyseliny močové (UA) v mléce ve srovnání s prasnicemi s detekovaným PDS. Významně vyšší plazmatické koncentrace 8‐epi‐ prostaglandinu F2alfa (8‐epi‐PGF2α) byly zjištěny před porodem u prasnic s PDS. 8‐epi‐PGF2α je považován za biomarker oxidačního stresu a uvolňuje se při nadměrné produkci volných kyslíkových radikálů nebo při nedostatku antioxidantů. Nedostatek vitaminu E a selenu inhibuje imunitní funkci u prasnic a antioxidanty snižují riziko agalaktie prasnic.
Závěr
Prevence a zmírnění zánětu a bolesti jsou velmi důležitými aspekty dobrých životních podmínek v chovech. Tyto podmínky mohou také ovlivnit reprodukční schopnost prasnic. Během porodu a puerperia prasnice zažívají obrovskou metabolickou zátěž a také zánětlivý stav a oxidační stres. Určitý stupeň zánětu a oxidačního stresu je fyziologicky normální, ale včasná adaptace a reakce na zánětlivé odpovědi jsou nezbytné, aby se zabránilo reprodukčním chorobám. Nejdůležitějším komplexem puerperálních onemocnění je PDS. Oxidační stres a zánět způsobují endokrinní a metabolické poruchy a znatelně přispívají ke vzniku PDS.
V prevenci jsou nejdůležitější správné nastavení managementu chovu a výživa. Stres by měl být minimalizován co nejvhodnějším ustájením prasnice. V prevenci PDS je důležitý správný porodní dohled a intervence. U prasnic s rizikem PDS je prospěšné i terapeutické snížení systémové zánětlivé reakce.
Mgr. Kateřina Sedláková, Ph.D., Ústav chovu zvířat, výživy zvířat a biochemie,
Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární univerzita Brno
Podrobněji v NCH 12/2024.
