Řízení stáda v průběhu pastevního období bývá náročné, a to zejména kvůli počasí a s tím souvisejícím obrůstáním porostu. Chovatel musí mít přehled o tom, kde a jak se mění množství a kvalita píce, aby se optimalizoval přírůstek hmotnosti. Při tom mu mohou pomáhat i satelity a technologie virtuálního oplocení, díky nimž lze nejen efektivněji organizovat pastvu, ale též přispívat k ochraně krajiny, dokonce proti ohni.
Využití satelitních technologií je možné v mnoha oblastech a vědci se zaměřili na to, jak by se daly satelitní snímky využití při předpovídání přírůstku hmotnosti skotu na pastvinách.
Ale satelitní snímky mohou mít i další využití, např. při sledování interakcí mezi skotem a volně žijícími zvířaty, kdy mohou vznikat konfliktní situace v důsledku predace, konkurence a přenosu nemocí. Vědce zajímalo, jak v této krajině wapiti a skot koexistují, protože prý podle jiných studií může být jejich soužití dosti komplikované, jelikož si mohou výrazně konkurovat. A tak chtěli vědci zjistit jaké biotopy v této části země wapiti upřednostňují a jak by přítomnost skotu mohla ovlivnit jejich pohyb. A jaký byl závěr? Podle vědců se wapiti situaci v Point Reyes přizpůsobili tak, že se pastvinám se skotem vyhýbali a pokud se vyskytovala obě stáda v jednom prostoru současně, pásli se wapiti od skotu odděleně. Tato zjištění naznačila, že wapiti upřednostňují stanoviště, kde je minimální pravděpodobnost konfliktu s pasoucím se skotem, a to i v případech, kdy je přístup ke krmivu omezený. Kromě toho je pomoc satelitního zobrazování při definování společných oblastí důležitá při hodnocení rizika onemocnění. V obou stádech byla např. nalezena paratuberkulóza, jejíž původce dovede přetrvávat v prostředí i déle než rok, takže i v případě, že skot a wapiti jen zřídka sdílejí omezený prostor současně, stále existuje nebezpečí přenosu nemoci. Podle výzkumníků je technika satelitního zobrazování široce použitelná i v jiných lokalitách a v podstatě kdekoliv na světě, kde může docházet k prolínání výskytu hospodářských zvířat a divoké zvěře a k problémům v důsledku jejich střetů.
Obojky s GPS transpondéry neslouží pouze k tomu, aby chovatel zjistil, kde se jeho zvířata právě nachází, ale mohou určovat, kde se mají zvířata pohybovat. Prostřednictvím GPS souřadnic a vhodného přijímacího zařízení lze podle zadání chovatele vytvořit virtuální hranice. Když se zvíře dostane do určité vzdálenosti od této hranice, spustí se zvukový signál a pokud jej ani to neodvrátí od úmyslu pokračovat, dál vyšle obojek mírný elektrický impulz. V posledních letech si díky pokroku satelitních technologií, baterií a GPS získalo větší pozornost zemědělců. Umožňuje totiž farmářům řídit pohyb dobytka po pastvinách bez fyzických plotů, jejichž výstavba a údržba je nákladná a v některých lokalitách (např. chráněných oblastech) také zakázaná, protože může mít negativní vliv na pohyb zvěře v krajině. Zvýšený výskyt invazivních trav, které rostou rychleji než původní vytrvalé druhy a zasychají dříve, vede k zvětšování množství „paliva“ pro požáry, jejichž počet v posledních letech dramaticky vzrostl. A s tím samozřejmě i rozsah škod na původních ekosystémech a nákladů.
Fyzickou regulaci, ať už jde o sečení, vyřezávání nebo cílené vypalování keřů a stromů, což nejsou zrovna optimální varianty (ani z hlediska nákladů). Pastva neměla být vnímána staticky, ve smyslu pastevních areálů s pevně daným, stabilním oplocením, protože to může být jeden z nástrojů, který lze efektivně použít v místech, kde standardní řešení ohraničení pastevní plochy nejsou možná. Flexibilita virtuálního oplocení tak udržitelným, strategickým a smysluplným způsobem může pomáhat nejen zemědělcům.
S využitím zahraničních materiálů připravila Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 10/2023.
Skotský náhorní skot bývá venku celoročně
