Rostoucí počet obyvatel světové populace neustále zvyšuje poptávku po mléce a mléčných výrobcích jako zdroje bílkovin, minerálů a vitamínů potřebných pro lidský růst a výživu. Tato stále rostoucí poptávka však zvyšuje intenzitu produkce mléka a obavy o životní prostředí spojené s intenzivním chovem dojnic. Proto musí i živočišná výroba přispívat k udržitelné produkci potravin, snížit spotřebu energie a emise skleníkových plynů..
To je důvod, proč musí mlékárenský průmysl přispívat ke globální potravinové bezpečnosti udržitelným způsobem vývojem bezpečných, výživných a udržitelných mléčných produktů. Při vytváření politik nejen pro americký chov dojnic je navíc třeba vzít v úvahu faktory ovlivňující udržitelnost produkce mléka.
Podle současné právní definice (v US Code Title 7, Section 3103) je udržitelnost definována jako integrovaný systém postupů rostlinné a živočišné výroby, které jsou specifické pro dané místo a který bude dlouhodobě uspokojovat lidské potřeby v oblasti potravin a vlákniny. Musí zlepšit kvalitu životního prostředí a přírodní zdroje, na nichž závisí zemědělství, co nejúčinněji využívat neobnovitelné zdroje a zdroje na farmách a případně integrovat přirozené biologické cykly, udržovat ekonomickou životaschopnost zemědělských operací, a zlepšit kvalitu života zemědělců a společnosti jako celku.
Na využívání půdy mají vliv různé faktory včetně populačního růstu, vládních programů a strukturálních změn v mlékárenském průmyslu. Určení klesající půdní základny pro produkci plodin je klíčovou složkou udržitelnosti. Využití pastvin k produkci potravinových zvířat snižuje konkurenci se systémy lidské výživy na bázi obilí v případě, že půda využívaná k pastvě není vhodná pro pěstování obilnin. Efektivní systémy chovu založené na pastvinách se často vyznačují vysokou dojivostí na jednotku půdy, zatímco uzavřené stáje se tradičně vyznačují vysokou dojivostí na krávu. Přemístěním krav z uzavřených systémů ustájení do systémů založených na pastvě by se pravděpodobně snížila závislost mléčných farem na ropné energii spojené s aspekty, které se netýkají dojení. Mnoho farem však není schopno podporovat živočišné výrobu založenou na trávě, zejména pokud jsou pro produkci mléka využívány krávy s vysokým genetickým potenciálem a nemají k dispozici pastviny.
Moderní mléčné farmy využívají elektrické a ropné zdroje energie pro vozidla, čerpadla, motory, dojící jednotky a chlazení, osvětlení a ochlazování. Téměř 50 % energie spotřebované na mléčných farmách se spotřebuje na chlazení mléka, elektrické ohřívače vody a vývěvy a zbytek se používá v ustájovacím prostoru včetně osvětlení, krmných zařízení, ventilace a manipulace s hnojem. Velké moderní farmy s volným stáním spotřebují méně elektrické energie na krávu díky vyšší účinnosti systémů chlazení mléka a rekuperaci tepla. Dlouhé denní osvětlení a složité systémy manipulace s hnojem ve velkých mléčných farmách však spotřebují více energie. Kromě toho je třeba vzít v úvahu nepřímou energii použitou k výrobě, balení, přepravě, nákupu a prodeji výrobků i krmiv.
Obavy z rostoucích nákladů na neobnovitelné zdroje energie vedou ke zvyšující se poptávce po alternativních zdrojích energie. Anaerobní fermentace kejdy v bioplynových stanicích je běžná metoda, která vytváří těkavé organické kyseliny, které jsou metabolizovány na metan a oxid uhličitý. Mezi výhody patří výroba obnovitelné energie, redukce zápachu, zmírnění emisí skleníkových plynů a možné snížení zátěže patogenními bakteriemi při aplikaci hnoje na půdu.
Živočišná výroba představuje téměř jednu třetinu vodní stopy lidské činnosti a 98 % této vodní stopy tvoří voda potřebná k výrobě krmiva. Zvýšení efektivity produkce mléka a krmných dávek s vyšším podílem píce by snížilo vodní stopu. Kromě toho výběr inovativních krmných surovin a sestavování dávek na základě znalosti vodní stopy jsou zásadní pro zlepšení udržitelnosti produkce mléka. S růstem populace a rostoucí poptávkou po nefarmářském využívání vody, je nutné zajistit využívání vody, zejména v sušších oblastech. Ke zpřesnění postupů zavlažování je zapotřebí strategie zavlažování během noci, aby se minimalizovalo odpařování a také pěstování pícnin, které vyžadují méně vody.
Systémy výroby mléka mají dopad na životní prostředí emisemi skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného a oxidů dusíku, čpavku, sirovodíku a těkavých organických sloučenin. Kromě emisí skleníkových plynů se uvolňují pevné částice, včetně hrubého prachu a jemných částic. Mezi hlavní zdroje plynných emisí v provozech s chovem mléčného skotu patří krmení, ustájení zvířat, sběr, zpracování a skladování hnoje a jeho aplikace na půdu. Další proměnné v živočišné výrobě souvisí s ustájením, vlastnostmi podlah, četností čištění, hospodařením s hnojem a kejdou a anaerobní skladování např. v bioplynové stanici. Ale je třeba vše vyhodnotit např. metaanalýzou, aby se určil objem emisí a našly se možnosti jejich zmírnění. Kromě toho zlepšení konverze krmiva koncentrací živin v dávce snižuje emise skleníkových plynů.
Udržitelnost je komplexní problém ovlivněný různými faktory, které jsou všechny vzájemně propojeny, včetně využívání půdy i vody, spotřeby energie a emisí do ovzduší. Ke zlepšení udržitelnosti produkce mléka je zavést program s udržitelnými praktikami. Kromě toho je zapotřebí další výzkum zaměřený na řešení složitých faktorů ovlivňujících udržitelnost produkce mléka.
Dairy Global
Pastva je pro masný skot běžně využívanou technologií
