Přežití rostoucích prasat do porážkového věku není pouze významným faktorem ziskovosti, ale současně informaci o úrovni komfortu ustájení, respektive dobrých životních podmínkách zvířat. V této souvislosti existuje značný prostor pro snížení úhynu prasat před odstavem a po odstavu prostřednictvím managementu a šlechtění pro lepší přežití.
Za poslední tři desetiletí zvýšily komerční chovy po celém světě cíle ohledně počtu odstavených selat z dvaceti selat na třicet většinou díky úspěšné selekci pro zvýšení velikosti vrhu. Avšak ve vysoko četných vrzích je riziko vyššího počtu mrtvě narozených selat, snížené přežitelnosti potomstva a zhoršené kvality selat při odstavu a prodeji.
Před zaváděním potenciálních genetických strategií je důležité porozumět vztahu mezi velikostí vrhu a porodní hmotností selat. Velikostí vrhu je primárně ovlivněna porodní hmotnost selat, ale současně se zvyšuje riziko, že se v důsledku intrauterinního shlukování, které zpomaluje fyziologický vývoj plodu během březost, zhorší kvalita selat při narození. Dále; že se prodlouží doba porodu, což vede k větším potížím s porodem a zvýšenému výskytu hypoxie. Ale také, že se selatům omezí přístup ke zdrojům mléka, protože později narozeným sourozencům (od devátého dále) trvá déle, než najdou struky prasnice nebo že může docházet k hladovění selat, pokud je jejich počet vyšší než počet funkčních struků.
Rostoucí velikost vrhu při narození způsobila snížení průměrné porodní hmotnosti selat spolu se zvýšením její variability v rámci vrhu. Tento trend má přímé důsledky pro přežití selat. Pokud jde o přežití před odstavem, některé studie uvádějí, že selata s porodní hmotností nad 1,8 kg měla míru přežití před odstavem přes 90 %, zatímco selata s porodní hmotností pod 700 g měla míru přežití pouze 33 %, přičemž u selat s hmotností pod jeden kilogram byla 44 %. Nízká porodní hmotnost negativně ovlivňuje schopnost přežití selat i po odstavu. Konkrétně selata s hmotností pod 700 g mají méně než 40 % šanci na přežití v odchovu. Naproti tomu u selat s porodní hmotnost vyšší než 1,7 kg se vykazuje 90% míra přežití.
Hmotnost selat při narození je jediným hlavním faktorem ovlivňujícím přežití před odstavem a po něm a jak je uvedeno výše, existuje silný lineární antagonistický vztah mezi velikostí vrhu a porodní hmotností. V chovu prasat byla porodní hmotnost historicky hodnocena jako vlastnost prasnice pro ukazatel přežití selat. Na genetické úrovni existují mezi těmito vlastnostmi negativní genetické korelace, ale uváděná velikost se mezi existujícími studiemi liší a pohybuje se mezi -0,30 a -0,56. Typicky jsou genetické korelace silněji negativní u populací s nižší střední porodní hmotností.
Přežití ve vrhu se týká počtu živých selat v určitém časovém bodě laktace. Pro selekci se využívají dva časové body, pátý den po oprasení a den odstavu. Nejúčinnější časový bod, který je třeba zvážit, závisí na biologických, logistických a environmentálních faktorech, a je tedy závislý na populaci. Přežití selat, je-li považováno za vlastnost prasnice, je typicky reprezentováno jako procento úhynu ve vztahu k počtu narozených selat nebo živě narozených a analyzováno na úrovni vrhu. Dědičnost přežití vrhu jako znaku prasnice byla zjištěna mezi 0,05 a 0,10.
Přežití selat se typicky měří jako binární znak (tj. mrtvé nebo živé, 0/1) a běžně se hodnotí pomocí lineárních modelů s předpokladem spojitého rozdělení. Nicméně, úhyn není ovlivněn pouze geny samotného selete, ale také geny od biologické matky (např. prostřednictvím porodní hmotnosti) a od pěstounky (např. prostřednictvím laktace). Přímé genetické vlivy přežití odkazují na genetickou schopnost jednotlivých selat přežít, a to prostřednictvím rozdílů v jejich vlastním adaptivním chování u velkého množství environmentálních stresorů (jako je hierarchické usazení ve vrhu, příjem mléka, termoregulace a rychlost růstu).
Začlenění genomických informací do odhadu plemenných hodnot v komerčních šlechtitelských programech je způsob, jak zvýšit genetický zisk zejména pro málo dědičné vlastnosti, jako je přežití. Genomická data zlepšují selekční odezvu zlepšením přesnosti odhadu plemenné hodnoty, údajně až o 50 % u znaků přežití, zrychlením rozhodování o selekci a zkrácením generačních intervalů.
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který vychází v listopadovém čísle časopisu Náš chov.*
