20.03.2019 | 08:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Sexuální život zvířat: Homosexuální chování

Je brzy ráno a mladí býci se právě přivážejí na jatka. Přijíždí několik desítek zvířat, která se přehánějí z korby přepravníku do dočasného ustájení, odkud budou odvedeni na porážku. Jak se ustajovací prostor plní, začínají na sebe býci vzájemně naskakovat stejným způsobem, jakým by naskočili na říjnou jalovici. Zkouší to jeden, pak druhý a během chvíle je možné vidět rovnou několik býků skákajících vzájemně na sebe. U některých je k vidění erekce. Co býky vede k homosexuálnímu chování? Jedná se o normální chování, nebo patologické? Kompenzují si tak snad stres z převozu a neznámého prostředí, nebo míří na jatka právě pro svou odlišnou sexuální orientaci?

Homosexuální chování lze definovat mnoha způsoby. Dle Weinricha (1980) je homosexuální chování jakékoliv chování příslušníků stejného pohlaví, které obsahuje mechanismy sexuálního vzrušení. Tato definice je ale poměrně široká, a tak ji lze trochu zúžit slovy například Bagemihla (1999), který homosexualitu popsal jako chování milostné, láskyplné, znázorňující lásku, párování, nebo rodičovské chování mezi zvířaty stejného pohlaví. Homosexuální chování u zvířat bylo dokumentováno již před 2300 lety, kdy Aristoteles popsal kopulaci mezi příslušníky stejného pohlaví u holubů, koroptví a křepelek. Od té doby bylo toto chování popsáno a zdokumentováno u většiny živočišných druhů z řad ptáků, plazů, savců, ryb i hmyzu. I když víme, že se jedná o chování poměrně běžné, stále si lze klást otázku, jaký má toto chování důvod a co jednotlivce k takovému chování vede?

Homosexualita jako nástroj evoluce

Pravdou je, že každý živočišný druh má k homosexuálnímu chování své, leckdy velmi odlišné, důvody.  U některých živočichů se jedná o adaptivní chování, které se formovalo v průběhu evoluce a v etologii druhu může míst svou nezastupitelné funkci.  U některých druhů bylo ale homosexuální chování popsáno jako chování, které nemá žádnou adaptivní funkci a jedná se tak spíše o abnormalitu. Ale i v těchto případech, kdy homosexuální chování nevzniklo účelně si mohla evoluce najít svou cestičku a homosexualita získala svou funkci, která hraje roli v úspěšném přežití genů jednoho rodu.

Velmi rozšířeným adaptivním důvodem homosexuálního chování, které se vyvinulo přesně za tímto účelem, je jeho sociální funkce. Prostřednictvím homosexuálního chování lze utvářet nové vazby a spolupráce, předcházet konfliktům a snižovat napětí mezi jedinci, a pokud ke konfliktu dojde, může urychlit znovunastolení rovnováhy ve skupině. Tento fenomén byl pozorován zejména u makaků a jiných primátů, delfínů, ale i například datlů.

Další adaptivní, evolucí vyvinutou funkcí homosexuálního chování, může být tzv. intersexuální konflikt. Typickým příkladem intersexuálního konfliktu je naskakování jedinců stejného pohlaví na sebe ve snaze ujasnit si hierarchické vztahy, kdy například dominantní samec naskakuje na samce méně dominantního. Takové chování je k vidění například u samců daňků a i výše uvedený příklad býků na jatkách by mohl patřit do této skupiny.

Homosexuální chování může být i přímou součástí lstivé reprodukční strategie. Některý hmyz, se uchyluje k tzv. nepřímé inseminaci. Samci, kteří by pravděpodobně příliš neuspěli v kritickém samičím výběru mezi nápadníky, zkouší udržet svůj rod naživu pomocí poměrně brutálním způsobem, kdy „znásilní“ jiného samce, umístí své sperma do blízkosti kopulačních orgánů znásilněného samce, který později při heterosexuálním styku sperma svého násilníka nevědomky transportuje k vajíčkům samice

Hra na sex...

Ing. Barbora Valníčková

VÚŽV Praha – Uhříněves

Více najdete v Našem chovu 4/2019

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down