Je to již rok, co Josef Vinduška s přítelkyní Evou Šmídovou začali provozovat farmu s chovem prasat v Sobáčově. Přestože oba profesně vystudovaní veterinární lékaři si dobře uvědomovali, že byznys tohoto segmentu živočišné výroby je již několik let velmi nestabilní, dobrovolně si vybrali, jak budou trávit svůj volný čas. Bohaté praktické zkušenosti a nadšení celé rodiny pak byly dobrým základem, od něhož se mohli odrazit.
Farmu s chovem prasat v katastru obce Sobáčov provozovalo ZD Haňovice, které s chovem prasat před dvěma roky skončilo. Důvodem nebyly výsledky, které byly slušné, ale extrémně nepříznivá ekonomická situace vyvolaná vysokými náklady a nízkými cenami za jatečnou produkci.
„Protože jsme s podnikem dlouhodobě spolupracovali, dostali jsme nabídku k pronajmutí farmy. Zprvu se mi do toho nechtělo, protože právě kvůli špatné ekonomice jsme museli snížit stavy prasnic na farmě Sázava a ukončit provoz na farmě v Záhornici. Ale když jsem si farmu prohlédl, dostal jsem nápad, že bychom ji pořídili pro sebe. Celý život se totiž s přítelkyní prasatům profesně věnujeme, pomohli jsme zrepopulovat a rozjet několik chovů prasat, a tak jsem koketoval s myšlenkou, že bychom si na stáří pořídili vlastní farmu asi se třemi sty prasnicemi a produkovali jsme zástavová selata. Přiznám se, že přítelkyně z toho nadšená nebyla, protože v té době se selata prodávala za 23 korun (za kilogram živé hmotnosti). Byla ale zvědavá, a tak se přijela do Sobáčova podívat. Farma se jí zalíbila natolik, že jsme si „plácli“ a doslova zahájili akci kulový blesk,“ seznámil nás s okolnostmi MVDr. Josef Vinduška, který několik let zastává funkci předsedy ZOD Žichlínek.
Farmu, kterou si uvedení nadšenci pronajali prvního září, byla kompletně připravená k repopulaci již za tři měsíce.
„Vše jsme kompletně vyčistili a vydezinfikovali, také jsme vybudovali hygienickou smyčku, pořídili kafilerní box a vjezd na farmu jsme osadili dezinfekčním rámem. Ve stájích jsme použili speciální sanitační nátěr, wapkou jsme vyčistili kdejakou skulinku v kotcích, podroštových prostorách i v jímce. Pátého prosince farmu navštívila Krajská veterinární správa pro Olomoucký kraj, která konstatovala, že naskladnění nových zvířat nic nebrání. Týden nato manželce přišel „vánoční dárek“ v podobě 220 prasniček kombinace Topigs TN 70 z Nizozemska. Zbývající počet prasniček pro naplnění ustájovací kapacity, která odpovídá 320 místům, jsme pořídili z Čech. V březnu jsme prasničky rozdělili podle věku do tří skupin a v rámci na farmě uplatňovaného sedmitýdenního cyklu jsme začali se synchronizací říje. To prakticky znamená, že každých sedm týdnů bude na farmě rodit 96 prasnic. První porody vycházely na začátek srpna a prasnice Topigs TN 70 měly ve vrhu v průměru 13,9 selat. Z celkového počtu 1350 narozených selat jsme od druhého dne do odstavu. zaznamenali ztráty lehce nad jedním procentem. Upřímně řečeno jsme takové super výsledky nečekali. Podle nás tomu nejspíš velkou měrou přispěla sanitační opatření realizovaná před naskladněním farmy a možná jsme měli i štěstí,“ konstatoval spokojeně zkušený chovatel.
Podle Josefa Vindušky je sedmitýdenní cyklus jedinou možnou cestou k tomu, jako malé farmy s produkcí selat mohou produkovat velké kolekce zvířat.
„Sedmitýdenní cyklus jsme volili z toho důvodu, protože chceme maximálně využít kapacitu poroden. Naším záměrem je udělat velké kolekce prodaných selat, řádově o počtu 1200 až 1300 zvířatech, a tím být pro odběratele zajímaví. Z komerčního hlediska je výhodné i to, že kolekce selat jsou věkově i hmotnostně vyrovnané. Navíc je to i efektivní z hlediska nároků na lidskou práci. Samozřejmě za předpokladu, že vše vychází tak, jak má. Je pravda, že prodej zástavových selat v sedmitýdenním intervalu nemusí být výhodný z hlediska vývoje farmářských cen. Musíme se tak smířit s tím, že každý ze sedmi turnusů bude za cenu, která se zrovna nabízí. Upřednostňujeme obchodní partnery, kteří chtějí dělat prasata dlouhodobě,“ vysvětlil dále.
Zatím veškerá produkce v podobě zástavových selat z farmy Sobáčov končí v zahraničí, konkrétně v Rumunsku, Rakousku a Maďarsku. Jednoduše proto, že v zahraničí je o výkrmová selata zájem.
Chovatelským cílem provozovatelů farmy s chovem prasat v Sobáčově je odchovat od prasnice okolo dvaatřiceti, třiatřiceti selat ročně.
„V žádném případě nechceme jít do extrému. Pro ekonomiku je zásadní, kolik selat se prodá, nikoli kolik jich je ve vrhu. Vždyť pokud nemáte navazující výkrm, co budete dělat se selaty, která neprodáte? Také je třeba si uvědomit, že s vyšším počtem selat ve vrhu nejenže roste riziko ztrát selat, ale zvyšují se také náklady na příkrm a v neposlední řadě i nároky na práci ošetřovatele. Pokud jde o příkrm slabších selat ve vrhu, má to smysl tam, kde jsou k dispozici odpovídající technologie a kvalitní ošetřovatelský personál. Že to jde, je vidět na dánských farmách, kde dělají čtyřicet selat od prasnice, čímž efektivně využívají genetický potenciál chovaných zvířat. Možná, kdybych na začátku věděl, jaké perfektní lidi na farmu seženu, zvolil bych dánskou genetiku. Pokud byste se zeptal proč, tak proto, abychom byli v České republice první, kdo odchová čtyřicet kvalitních selat od prasnice,“ prozradil záměry nově vzniklé rodinné prasečí farmy MVDr. Josef Vinduška.*
