Moderní genotypy prasnic jsou produktem globálního selekčního tlaku na vysokou plodnost, která již převyšuje úroveň třiceti odstavených selat od jedné prasnice za rok. V přepočtu na produkci mléka na kilogram živé hmotnosti je výkonnost těchto prasnic srovnatelná s vysoce produkčními dojnicemi. Takovému výkonu se chovatelé musejí přizpůsobit, ať to jak s ohledem na podmínky ustájení, tak i na výživu s cílem maximálně využít jejich genetický potenciál.
Postupy ošetřování vysoce plodných tzv. hyperprolifických prasnic se přizpůsobují jejich výkonům, zejména výživa se optimalizuje metabolickým změnám v poslední fázi březosti, kdy je růst plodů exponenciální. Zatímco sledování metabolického stavu prasnic analýzou tukové a svalové tkáně je ve většině chovech běžné, v péči o selata jsou stále ještě rezervy. Problémem moderních vysoce početných vrhů je nevyrovnaná hmotnost s podílem malých selat a narůstání konkurence mezi nimi. V managementu odchovu selat je tak třeba zohledňovat například množství kolostra a porodní hmotnost selat, ale také výskyt deformací ve vrhu. Pro optimální vývoj selat je neméně důležité co nejdříve kolonizovat jejich gastrointestinální trakt vhodnou mikroflórou.*
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který vyjde v dubnovém čísle časopisu Náš chov.
