Každý rodič jednou dospěje do fáze, kdy od své ratolesti uslyší přesně tuto větu. A je to dobře! Chov vlastního zvířátka v nízkém věku je pro děti velmi prospěšný! A co vše takové koupi předchází? Čtěte dál!

Co to bude?

Situace bývá nejjednodušší, pokud jste sami chovatelé drobných zvířat a vaše dítě zatouží po něčem, co dobře znáte. Ale co když chce potomek zvíře, se kterým sami nemáte zkušenost? Řekněme si to na rovinu - málokterý dospělý chová doma křečka, morčátko nebo zakrslého králíčka. A přitom jsou právě tato zvířátka nejoblíbenějšími spolubydlícími v dětských pokojích.

Jejich chov není nijak náročný a jsou vlastně ideálním zvířátkem pro chovatelské začátky. Dítě si k nim totiž dokáže velmi rychle navázat emoční vazbu. Dají se totiž hladit a mazlit. A tím zároveň roste šance, že se o mazlíčka bude dobře starat. Váš potomek se chovem malého kamaráda mnohé naučí. Má svou pravidelnou povinnost a zodpovědnost za někoho dalšího. Musí ho krmit, čistit mu klec a starat se o něj.

Vybavení, bez kterého se neobejdete

Pokud si vaše ratolest chce umístit nového kamaráda do svého pokoje, budete potřebovat nějaký příbytek, ve kterém ho může mít. Nejlepší je samozřejmě klec. Ty se prodávají často už v plné výbavě. Pokud takovou zakoupíte, vyhnete se dalším nákupům a shánění nezbytného vybavení klece.

Klece pro malé domácí mazlíčky mají většinou zabudovaná pítka. Jsou mnohem praktičtější než volně postavená mistička s vodou. Díky pítku zamezíte tomu, že bude voda vylitá všude okolo klece, když v ní bude malý kamarád pobíhat. Svou pozornost zaměřte také na krmítko. Platí stejné pravidlo jako u pítka. Pokud je krmítko pevnou součástí klece, odpadají starosti s rozhazováním potravy všude okolo. A také se bude dítěti mnohem snadněji doplňovat a udržovat čisté. Výhodou zabudovaného pítka a krmítka je také to, že se dají snadno obsluhovat vně klece.

Zábava musí být - i pro zvířátko. Labyrinty, běhací kola nebo různé prolézačky budou bavit nejen malého nájemníka klece, ale zaručeně i vaše dítko. A kromě zábavy také nezapomeňte na to, aby mohlo mít zvířátko trochu klidu a soukromí a vybavte jeho klec domečkem.

Výběr mazlíčka by měl být kompromisem v tom, co chce dítě a co mu vy můžete povolit. Výběr vybavení už potom provádějte spolu a nechte potomka, ať se aktivně zapojí. Uvidíte, že celý proces mu bude dělat velikou radost!*

Každé dítě jednou dospěje do věku (a většinou je to okolo 6 let), kdy začne prosit o svého vlastního zvířecího kamaráda. Někdy je to pejsek, jindy kočička a někdy třeba křeček. Pokud nemáte velmi vážné důvody, proč jejich žádosti nevyhovět, dovolte jim to. Mnohé se díky tomu naučí.

Nepodceňte fázi příprav

"Já ho ale venčit nebudu!" "A nemysli si, že mu budu čistit klec!" "V žádném případě je nebudu krmit!" Poznáváte se v některé z těchto vět? Je v pořádku, že při první zmínce o malém kamarádovi do domu neskáčete zrovna dvakrát radostí a vidíte všechny možné nástrahy, které jeho přítomnost u vás doma může mít. Vaše dítko to má ale úplně naopak - je samozřejmě nadšené! Najděte si spolu čas, kdy si všichni doma sednete a konstruktivně se o novém přírůstku pobavíte. Dítě musí vědět, jaká zodpovědnost ho čeká. Tímto postupem mu ale ukážete mnohem víc. Třeba to, jak je důležitá diskuze a to, dát prostor ostatním pro jejich názor.

Pokud máte doma opravdu malé dítko, čtěte mu o vybraném zvířátku informace, seznamte ho s tím, jak se o něj správně postarat. Veďte ho k vlastní zodpovědnosti. Pokud už umí číst samo, pořiďte mu literaturu a bavte se s ním o tom, co se dozvědělo. Společně si můžete také pustit dokument, ať máte lepší představu. Dítko se tak učí nezanedbávat fázi přípravy a zjišťovat si informace předem, což je velmi důležité!

Vítej doma, zodpovědnosti

Od chvíle, kdy si společně kývnete na nového mazlíčka, zapojte dítko do procesu. Ať si klec pro křečka vybere, ať nakoupí žrádlo a vše, co bude potřeba. Samozřejmě mu asistujte a nenechte ho na holičkách. Vše vybírejte společně, ukazujte dítěti, že jeho názor má váhu a zkoušejte, co dokáže samo vymyslet a k nákupu se postavit. Procvičujete jeho koncepční myšlení.

V této fázi si také stanovte, jaké konkrétní povinnosti z chovu pro dítě vyplývají. Jak často musí chodit pejska venčit, kolikrát týdně musí krmit rybičky nebo čistit klec. Malým dětem můžete pomoci tím, že jim vytvoříte přehledný rozvrh, aby si dokázaly lépe hlídat, kdy mají co dělat. Pokud náhodou zapomenou, nepeskujte je a nevyčítejte jim to, jsou to přeci jenom ještě děti. Naopak, zkuste je podporovat v tom, aby nezapomínaly a aby pro ně péče o jejich mazlíčka byla radostí!*

V posledních letech značně vzrostl počet druhů hlodavců chovaných jako domácí Mezi druhy hlodavců, které se dnes chovají nejčastěji, patří morče (Cavia porcellus), činčila (Chinchilla laniger), potkan (Rattus norvegicus), myš (Mus musculus), pískomil (Meriones unguiculatus), křeček syrský neboli zlatý (Mesocricetus auratus), křečík džungarský neboli křeček trpasličí (Phodopus sungorus), křeček čínský (Cricetus griseus), osmák degu (Octodon sp.) a psoun prériový (Cynomys sp.) Přestože jsou některé z těchto druhů běžně chovány, jiné druhy jsou jako domácí mazlíčci relativně nové a znalosti způsobu krmení jsou pro tyto drobné druhy omezené.

Ve volné přírodě hlodavci tráví většinu času hledáním potravy. Potravní enrichment může zlepšit dobré životní podmínky zvířat, protože stimuluje přirozené chování a zahání nudu a frustraci. Podávání potravy na podlaze klece stimuluje činnost hledání potravy bez ovlivnění tělesné hmotnosti, snižuje agresi u laboratorních potkanů. U jiných druhů (např. morčat) se používá ke krmení zejména seno, ale poslouží i jako úkryt nebo materiál pro hnízdění. Pokud je nabídnuta pestrá škála krmiv a poskytnuté krmivo je podáváno různými způsoby, stimuluje se rozmanitost chování zvířat.

Sušená krmiva (sena) jsou doporučeným základním doplňkem krmných režimů pro hlodavce – např. morčata, osmáky degu, činčily. V ideálním případě by zvířata v zájmovém chovu měla dostávat stejnou potravu jako jedinci jejich druhu ve volné přírodě. Ideální potrava pro morčata, činčily a osmáky degu se skládá z různých trav, bylin a listí.

Morčata nejsou schopna si vitamín C sama syntetizovat, proto je potřeba morčatům podávat prostřednictvím vyvážené stravy. Vitamín C je obsažený v mnoha komerčně vyráběných kompletních krmivech – peletách, může být do organismu doplňován ve formě přídavků čerstvé zeleniny a ovoce (kořen mrkve obecné, bulva řepy, listy kapusta či zelí, kiwi nebo pomeranč, ale i některé druhy travin nebo listy smetánky lékařské. Potkani (Rattus norvegicus), myši (Mus musculus) a křečci, např. křečci syrští (Mesocricetus auratus) jsou všežravci, kteří konzumují především potraviny na rostlinné bázi, ale také hmyz (křečci) a potraviny na bázi masa (potkani a myši). Jako základ výživy je vhodné podávat fortifikované biskvity nebo pelety pro omnivorní hlodavce. Pelety pro hlodavce jsou složeny ze živočišných a rostlinných bílkovin, obilných sacharidů a přidaných vitamínů a minerálů, které jsou prospěšné pro trávicí trakt hlodavců a jejich celkové zdraví.

Shromažďování zásob krmiv představuje evoluční adaptaci, při které zvířata ukládají krmivo pro pozdější spotřebu. Hromadění zásob krmiva na jedné straně vyžaduje schopnost oddálit konzumaci potravy a na straně druhé poskytuje privilegovaný přístup ke krmivu, je-li zapotřebí. Sibiřští křečci jsou na rozdíl od potkanů a domácích myší druhem přirozeně hromadícím potravu, u něhož se vyvinuly lícní vaky/torby, které umožňují sbírat značné množství potravy během vyhledávání krmiva. Shromažďování krmiva do zásoby může sloužit jako indikátor toho, že se tělesná hmotnost odchýlila od normálu. Teritoriální druhy, jako jsou např. veverky, často používají centrální místo umístěné v noře nebo v její blízkosti, kde jsou uložena všechna krmiva.

Prosazuje se trend chovat netradiční společenská zvířata. Mezi taková domácí zvířata patří i malé druhy hlodavců, jako jsou osmáci degu a morčata. Se zvyšující se popularitou chovu těchto domácích zvířat je důležité se zabývat jejich dobrými životními podmínkami. Nevhodné postupy při jejich krmení mohou vést k fyzickým i psychickým poruchám.

Mgr. Kateřina Sedláková, Ph.D., MVDr. Jana Tšponová, Ph.D., Ústav chovu zvířat, výživy zvířat a biochemie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Foto Jana Konečná

Podrobnější informace v časopisu Krmivářství 6/2020.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down