
Letošní sezóna byla abnormálně suchá. Projevilo se to nejen na katastrofálním nedostatku podzemních vod i vody v nádržích, ale také na kvalitě a výnosech plodin i pícnin.
Jak se na toto téma dívá specialista na chov skotu společnosti Sano-Moderní výživa zvířat,spol. s. r. o., Petr Havránek, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
1) Jak byste zhodnotil letošní sezónu krmiv? Do jaké míry do ní zasáhlo sucho a jak velké jsou rozdíly mezi regiony?
Letošní sezóna krmiv byla bez nadsázky jednou z nejkomplikovanějších a nejvíce nepředvídatelných za poslední roky. Pokud bych ji měl shrnout jedním slovem, bylo by to „roztříštěnost“. Extrémní výkyvy počasí, a především vlny sucha v kritických fázích vegetace, vytvořily obrovské nůžky mezi regiony, ale často i mezi sousedními podniky.
Když se podíváme na jarní období, start sice vypadal nadějně, ale nastupující deficit srážek a vysoké teploty v průběhu května a června udělaly své. První seče travních porostů a vojtěšek sice lokálně přinesly solidní objem, ale kvůli rychlému nástupu horka pícniny extrémně rychle zestárly a zdřevnatěly. Výsledkem je sice plný žlab, ale z pohledu zootechnika máme v mnoha silážních jámách sice objemnou, ale těžko stravitelnou hmotu s vysokým podílem ligninu a nižší koncentrací živin. Druhé a třetí seče pak v suchých oblastech v podstatě vůbec nenarostly.
Co se týče regionálních rozdílů, mapa České republiky je letos neuvěřitelně pestrá:
Letošní rok nám v plné nahotě ukázal, že už nemůžeme spoléhat na stabilní klima. Rozhodovaly doslova dny. Ti chovatelé, kteří dokázali flexibilně zareagovat, vyrazili do sečí o týden dříve a vsadili na moderní konzervační přípravky, dokázali zachránit alespoň parametry stravitelnosti vlákniny (NDF). Kdo čekal na větší objem, splakal nad výdělkem, protože dostal sice tuny hmoty, ze které ale dojnice mléko neudělá.
2) Jak se tyto klimatické rozdíly projevily na konkrétních výnosech? Jak si vedly různé podniky a plodiny?
Když se podíváme na konkrétní čísla z polí, ta roztříštěnost je až šokující. Velkým tématem letošního roku byly ozimé meziplodiny, zejména žita sklízená na senáž. Na chovech, kam jezdím, jsme viděli obrovské rozpětí – výnosy žit se pohybovaly od solidních 18–20 tun z hektaru až po kritických 8–10 tun na suchých lokalitách. Tam, kde žito stihlo využít zimní a brzkou jarní vláhu, splnilo svůj účel a podrželo krmnou základnu. Tam, kde srážky chyběly úplně, byl výnos poloviční.
Ještě větší extrém ale nastal u kukuřic setých po těchto žitech:
Pro chovatele je to obrovská komplikace. Standardně jsou zvyklí na úplně jiná čísla a takto nízká produkce zelené hmoty jim zkrátka v bilanci krmiv chybí.
U hlavních plodin vidíme propasti mezi podniky i podle toho, jak intenzivně investují do agrotechniky a precizního zemědělství. Podniky, které mají půdu v dobrém stavu, s vysokým obsahem organické hmoty, dokázaly vlhkost udržet déle a propady výnosů u nich byly mírnější – kolem 10 až 15 %. Naopak na lehčích půdách nebo tam, kde chyběla flexibilita v termínech setí a sklizně, mluvíme o propadech výnosů o 30 % a více. Pro zootechniky v těchto podnicích to znamená jediné: začíná období matematických kouzel s krmnou dávkou, abychom zimu přečkali bez drastického snižování stavů zvířat.
A to bohužel mluvím ještě o tom lepším scénáři. Když jsem teď jezdil na chovy na Třebíčsku, situace tam byla na řadě míst katastrofální. Viděli jsme tam porosty kukuřice s výnosem pouhých 12 tun z hektaru! To už není sklizeň, to je nouzové posbírání toho mála, co na tom poli v tom brutálním suchu vůbec dokázalo vzejít a neuschnout na stojato. V takové hmotě pak navíc logicky chybí klas a škrob, takže řešíme nejen fatální nedostatek objemu, ale i obrovský propad energetické hodnoty krmiva.
3) Kolik živin, dusíkatých látek (NL), energie a sušiny vlastně moderní dojnice podle úrovně užitkovosti potřebují? A jak se do toho promítají bioplynové stanice (BPS)?
Když se bavíme o špičkových chovech s užitkovostí nad 10 000 kg mléka, musíme si uvědomit, že dojnice funguje jako vrcholový sportovec. Každý litr mléka navíc klade enormní nároky na koncentraci živin v každém kilogramu sežrané sušiny. Pokud chceme udržet zdraví krávy a její produkci, musíme krmnou dávku precizně stupňovat podle užitkovosti stáda:
A tady narážíme na obrovský problém letošního roku. Když máte kukuřičnou siláž z Třebíčska s výnosem 12 tun, která nemá skoro žádný škrob, nebo přestárlé trávy plné ligninu, klesá stravitelnost organické hmoty. Vy prostě fyzicky nedokážete do té krávy dostat 25 kg sušiny, protože ta nekvalitní vláknina jí leží v bachoru a zvíře se cítí plné. Propadá se příjem energie, což je u třináctitisícové dojnice okamžitá vstupenka do těžké ketózy.
Mladý skot a krávy stojící na sucho samozřejmě takový luxus nepotřebují. U suchostojných krav držíme energii nízko, kolem 5,2–5,5 MJ NEL, aby neztučněly, a soustředíme se na strukturu a minerální prevenci.
Do hry ale letos masivně vstupují bioplynové stanice (BPS). Ty jsou pro chovatele požehnáním z pohledu diverzifikace příjmů, ale v suchých letech jako je tento představují tvrdou konkurenci o hmotu. BPS potřebuje organickou sušinu pro tvorbu metanu a v podstatě jí nevadí přestárlá píce s vysokým obsahem ligninu, kterou dojnice nesežere. Letos tak vidíme, že podniky musí velmi tvrdě kalkulovat: to nejkvalitnější krmivo, kde se podařilo uhlídat živiny, musí jít striktně na krmný stůl vysokoprodukčních krav. Méně povedené, dřevnaté nebo nízkoenergetické siláže se musí odklonit do bioplynek, aby chovatelé nezruinovali zdraví svých nejlepších dojnic.
4) Jak se letos změnil poměr mezi sklízením kukuřice na siláž a na zrno? Jaké hlavní trendy v terénu pozorujete?
V oblasti sklizně kukuřice letos sledujeme dva naprosto zásadní, a přitom strukturálně odlišné trendy. Oba ale mají společného jmenovatele – extrémní tlak na ekonomiku a bilanci krmiv.
Prvním trendem je nucený přesun ploch. Velké množství kukuřic, které se původně plánovaly nechat dozrát na zrno (ať už na suché zrno, nebo na technologii CCM), nakonec skončilo v silážních jámách jako běžná kukuřičná siláž. Důvod je jednoduchý: obrovský výpadek objemu z travních senáží a vojtěšek nedal chovatelům na výběr. Museli dát přednost naplnění žlabů pro přežití zimy před produkcí energetického zrna. Problém je, že tato nouzově sklízená kukuřice často neměla optimální podíl škrobu, takže sice máme hmotu, ale chybí jí potřebná krmná hodnota.

Druhým trendem je extrémní tržní nervozita kolem zbývajícího zrna a ekonomika jeho posklizňové úpravy. Zde se potkávají dva faktory:
Tento koktejl nedostatku a vysokých cen staví chovatele do extrémně těžké pozice. Musí velmi pečlivě počítat, jestli drahé zrno nakoupit, nebo ho v krmné dávce raději nahradit něčím jiným.
5) Čím nahradit chybějící krmiva v krmné dávce a na co musíme při tomto nahrazování nejvíce myslet?
Při řešení chybějících krmiv se letos v praxi musíme odprostit od zažitých dogmat a začít se na krmnou dávku dívat přes čistou matematiku a ekonomiku.
V posledních letech se nám vlivem sucha a oteplování nejvíce osvědčila kombinace hybridních žit s následným setím kukuřic, případně suchovzdorných čiroků. Až na letošní specifický rok se výnosy této zelené hmoty standardně pohybovaly na 45 až 55 tunách z jednoho hektaru. To je systém, který dlouhodobě drží krmnou základnu nad vodou. Když ale letos tento systém kvůli extrémnímu výpadku srážek lokálně selhal, musíme okamžitě přepnout do krizového managementu a začít počítat.
Základní pravidlo pro letošní sezónu zní: Chovatel si musí umět přesně spočítat, kolik ho stojí jeden kilogram sušiny konkrétního krmiva.

Když si uděláme tento poctivý ekonomický propočet, dojdeme letos k překvapivému paradoxu. V některých případech nám totiž z pohledu nákladů na sušinu a koncentraci živin vycházejí levněji jadrná krmiva nebo vedlejší produkty potravinářského průmyslu než samotná objemná krmiva (vlastní siláže s nízkým výnosem a vysokými fixními náklady na hektar). Pokud máme podvyživenou kukuřici s výnosem 12 tun z hektaru, její cena za kilogram sušiny letí astronomicky nahoru. V ten moment dává ekonomický smysl dotovat krmnou dávku z jadrné složky nebo nákupem komodit jako jsou například cukrovarnické řízky nebo sláma.
Na co ale musíme při tomto nahrazování bezpodmínečně myslet?
Samozřejmě musíme striktně dodržovat fyziologická pravidla výživy skotu. Nemůžeme objem bezhlavě nahradit šroty, protože bychom zlikvidovali bachorovou mikroflóru a poslali stádo do fatální subakutní acidózy.
Pokud tedy zvyšujeme podíl jádra nebo jemných vedlejších produktů na úkor chybějící siláže, musíme:
6) Jak se mají chovatelé připravit na příští sezónu?
Příprava na příští sezónu nespočívá jen v tom, co zasejeme. Spočívá v komplexním auditu podniku. Mezi nejdůležitější body patří: