Šumavská ovce je jedním ze dvou našich národních plemen ovcí. Pro svou odolnost, nenáročnost, konstituční pevnost a pastevní schopnosti jsou šumavky optimální volbou pro extenzivní chov v horských oblastech s vyšším úhrnem srážek. Právě tyto vlastnosti oslovily i Oldřicha Bureše, který na své farmě v Horních Tašovicích na Karlovarsku pase šumavské ovce v nadmořské výšce okolo sedmi set metrů.
Oldřich Bureš začal chovat ovce ještě dlouho před sametovou revolucí. Tehdy však měl na své farmě v Horních Tašovicích výhradně užitkové stádo složené hned z několika plemen.
„Byla to spíše taková malá zoologická zahrada, od všeho něco. Asi na dva roky jsem s chovem ovcí přestal a na přelomu let 1999 až 2000 jsme jeli se synem pro šumavky. Nahecoval mne do nich velezkušený ovčák Ing. Petr Zacharda, který šéfuje statku Abertamy v Krušných horách. V té době bylo velmi těžké pořídit vůbec nějaká zvířata, a tak jsme se poptávali, kde se dalo. Nakonec jsme jeli pro ovce na Šumavu někam pod Nýrsko. Bohužel jsem zjistil, že se jednalo o zvířata z užitkového křížení s podílem krve masného plemene charollais. Základ stáda tak položily až starší bahnice z chovu Petra Zachardy. Přestože jsme se plemenitbě cíleně nevěnovali, od samého počátku jsme se snažili pouštět na bahnice šumavské berany. Postupně jsme se dopracovali až k současnému počtu zvířat základního stáda a v chovu máme plemeníky linií Synek a Starosta. Vzhledem k tomu, že je chov prostý na maedi-visnu, máme problém pořídit plemenného berana z chovu se stejnou nákazovou situací. Řešíme to ve spolupráci se šlechtitelem Ing. Milanem Dvořákem. Spíše to už ale nechávám na svém synovi, kterému jsem farmu předal,“ uvedl při našem setkání Oldřich Bureš.*
Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov.
