11.04.2020 | 09:04
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Technologie ustájení selat po odstavu

Od začátku roku 2000 do současnosti se podmínky chovu prasat změnily v mnoha různých aspektech. Genetický pokrok u takzvaných superplodných prasnic vedl k průměrnému počtu více než čtrnáct živě narozených selat ve vrhu. Chovatelé jsou tak nuceni řešit ustájení většího počtu odstavených selat, mezi nimiž jsou často velké rozdíly v hmotnosti. Problém je v tom, že část objektů byla postavena či rekonstruována dříve, než tento vývoj nastal.

V mnoha případech jsou selata umístěna v kotcích navržených pro typ produkce, kterou mohli zemědělci očekávat před více než deseti roky. O takové plodnosti se v minulosti mohlo jenom zdát. Naše legislativa však nestagnovala a parametry požadované na podlahovou plochu kotců se zpřísnily na docela vyhovující parametry:
a) pro sele o živé hmotnosti do 10 kg 0,15 m²,
b) pro sele o živé hmotnosti od 10 kg do 20 kg 0,20 m²,
c) pro sele o živé hmotnosti od 20 kg do 30 kg 0,30 m².
Selata po odstavu představují vždy náročnou kategorii, která zakládá na úspěch, ale i neúspěch následného výkrmu. A v tomto období jsou ustájení a krmení důležitými prvky pro úspěšný odstav.
Prvních pár dní po odstavu představuje nejkritičtější fázi pro selata. V praxi je snaha, aby se selata přizpůsobila a přešla z vysoce stravitelného, přirozeného prasečího mléka na umělé krmné směsi. Při časném odstavu to ani jinak nejde. Otázkou je, zda odstavujeme v 21 nebo 28 dnech, ale každopádně selata v tomto věku nejsou přirozeně připravena na změnu výživy a chovatel jim musí pomoci. Na to, jak to chodí v přírodě v tomto případě raději zapomeňte, příroda si vypracovala jiný přístup. Kromě toho se selata musí přizpůsobit svému novému okolí a neznámým členům skupiny. Protože v této době není trávicí a imunitní systém selat dosud zcela vybudován, existuje vysoké riziko střevních chorob. Preventivním opatřením proti výslednému průjmu je časté krmení pouze malých porcí snadno stravitelných živin. Současně by si selata měla na nové krmivo zvyknout co nejrychleji, aby se minimalizovalo nevyhnutelné, respektive „přerušení růstu“ po jejich odstavení; mělo by k tomu dojít postupně.
Více se dočtete v článku Ing. Miroslava Rozkota, CSc., (VÚŽV,v.v.i. Praha – Uhříněves,
oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí), který najdete v květnovém čísle časopisu Náš chov.*

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down