26.06.2020 | 10:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Tradice pastevního chovu ovcí v ohrožení

Zejména kvůli předpokladům pro celoroční pastevní chov jsou ovce plemene romney oblíbené také u našich ovčáků. Novodobý požadavek na zajištění oplocení pastviny proti vniknutí vlků, kteří se rozšiřují zejména v příhraničních oblastech našeho území, však citelně zmrazuje nadšení chovatelů. A to včetně těch, kteří k pastvě zvířat využívají místa, která jsou pro jiný účel hospodářského využití nevhodná a kvůli konfiguraci terénu je ani nelze udržovat mechanizací. Mělo by však být v obecném zájmu, aby se kouzlo udržitelným způsobem obhospodařované krajiny nevytratilo.

Nejen přizpůsobivost, odolnost a nenáročnost na krmení, ale také dostatečné rozšíření v našich chovech předurčují romney pro začínající chovatele. Podobně před dvanácti lety začínal i ovčák Lukáš Jakubů, DiS., který ve svém profesním životě zastává funkci místopředsedy akciové společnosti AGRA Český ráj se sídlem ve Všeni. V současné době má v chovu pětadvacet matek. Berana dává do stáda v polovině listopadu, aby se jehňata rodila v polovině dubna, kdy na Semilsku pastviny začínají obrůstat trávou. Svůj chov směřuje prioritně k produkci jehněčího masa, což je podle chovatele z ekonomického hlediska výhodnější než příjem za plemenné berany. Vzhledem k tomu, že v nedalekém okolí se již vyskytují vlci, bude muset přemýšlet o zabezpečení svých zvířat.
„Jako člen společnosti Mladých agrárníků jsem měl možnost zasedat i v evropské komisi v Bruselu ve skupině pro ovce a kozy, kde se mimo jiné začala řešit také problematika ochrany stád před vlky. Byl jsem i členem pracovní skupiny, která dělala na výzkumném projektu Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přes hraniční krajině (OWAD). Pokud se ptáte na moje zkušenosti, bohužel jsem zjistil, že někteří kolegové byli mimo realitu. Například na farmě s chovem ovcí v Německu, která měla být pro nás vzorem, měl ovčák pastvinu velikosti fotbalového hřiště. Do vybudované ohrady, která na rovné ploše kopírovala terén, denně zakládal zvířatům krmení a pochvaloval si, že s vlky problémy nemá. Nikdo se nezamýšlel nad tím, že k pastvě zvířat se často využívají místa, která jsou pro jiný účel hospodářského využití nevhodná a kvůli konfiguraci terénu je ani nelze udržovat mechanizací. Nejde však jen o nerovnost terénu, ale také o skalnaté podloží, které jednoduše znemožňuje zatlouci základní kůly ohrady dostatečně hluboko. A pokud bychom měli stavět ohrady podle doporučení ochranářů, kouzlo naší nádherné přírody bude ztracené,“konstatoval Lukáš Jakubů.*
Více se dočtete v srpnovém čísle časopisu Náš chov.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Komentáře k článku

  1. Možná by to chtělo obrátit se spíš na kolegy z Rumunska. Vlků tam mají víc než v Německu a ohradu tam nenajdete nikde. Jenže tam se ovce nehlídají samy, hlídá je pastevec a pastevečtí psi v počtu 3 a více na 100 ks ovcí. Halt, tam si práci nesnaží neustále ulehčovat a nejsou líní si to odmakat. Výsledek? Neřeší ani jak regulovat/vystřílet vlky, ani kam natlouct ohradníky a prznit tak krajinu. Kde žijí lidi s pokorou a tak nějak skromně, žijí v symbióze s přírodou a neopouští je zdravý rozum...

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down