Travní porosty jsou podle Oldřicha Zavřela z pícninářské společnosti SEED Service základním zdrojem levných objemných krmiv. Kromě toho, že za nízkých nákladů poskytují kvalitní objemnou píci, travní porosty také šetří ornou půdu na produkci tržních komodit. Pohříchu většina podniků ani neví, jak travní porosty efektivně využít. Přitom z intenzivně využívaných obnovovaných a hnojených porostů lze dosáhnout hektarového výnosu od pěti do jedenácti tun sušiny za rok.
V době, kdy kvůli stále častějším výkyvům počasí chovatelé skotu musí řešit zajištění krmivové základny, lze výrobu objemných krmiv zefektivnit také využíváním trvalých travních porostů. Abyste z luk sklidili co nejkvalitnější krmivo, musíte půdu dotovat živinami.
„Je třeba si ale uvědomit, že s každou sklizní odvážíte z louky výživu. Proto je nezbytné dělat půdní rozbory, abyste louky udrželi v dobré výživové kondici. Aby půdní edafon mohl fungovat tak jak má, je třeba zajistit vyrovnané pH. To znamená dotovat louky vápníkem, nejlépe ve formě vlhčeného vápence o velikosti frakce 0 až 4 mm. Pokud se dlouho nevápnilo, vstupní dávka by měla být čtyři tuny na hektar, přičemž každé čtyři roky stačí poloviční dávka vápence. Dostupný vápník se projeví i v lepším zdravotním stavu rostlin, což se samozřejmě odrazí i ve výživových parametrech objemných krmiv. Kromě již zmiňovaného vápníku doplňte také fosfor v dávce 50 až 90 miligramů na kilogram půdy, dále 150 až 300 miligramů draslíku a 146 až 310 miligramů hořčíku,“ uvedl na semináři pro chovatele skotu v Bělčicích Oldřich Zavřel.
V posledních letech, kdy se během vegetačního období zaznamenává vyšší počet tropických teplot, se zvyšuje riziko přísušku. Tím se jednak snižuje potenciální výnos produkčních travních porostů, jednak se vytváří prostor pro plevelné druhy odolávající suchu. Podle Oldřicha Zavřela je významným plevelem například kostřava červená, která nejenže poskytuje málo píce, ale prakticky představuje balastní hmotu, která zvířatům nechutná. Na povrchu listů má kostřava voskovitou vrstvu, která zabraňuje výparu, a protože je současně prakticky neprostupná i pro herbicidní přípravky, její likvidace je velmi obtížná. Pokud je v porostu již více než 50% podíl kostřavy, je bezpředmětné plánovat přísev. Nové rostlinky totiž nemají šanci vzejít v zapojeném kořenovém systému kostřavy. Voskovitá vrstva zůstává i na odumřelých listech, které se hromadí pod rostlinami. To na svažitých pozemcích způsobuje, že se srážková voda nevsakuje do půdy a většina jí odteče.
Z přednášky specialisty firmy, která je členem Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociace a Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen také zaznělo, že s ošetřováním travních porostů se začíná na podzim, kdy se posekají na nízké strniště a vyčeše se z nich stařina. Následně se porost pohnojí organickými hnojivy a vyvápní hrubým vápencem. Tím podpoříte odnožování trav až se porost zapojí natolik, že v něm nebude pro plevele místo. Do konce září lze podle potřeby přisívat směs. Přitom platí, že se přisívá pouze směs s nejvyšší růstovou energií, což jsou v první řadě jetelotrávy.
Pokud jde o rozdělení pozemků s trvalými travními porosty, špatně dostupné, vzdálené pozemky s horšími podmínkami pro růst Oldřich Zavřel doporučoval využívat extenzivně.
Dostupné a dobře obhospodařovatelné pozemky s trvalými travními prosty by se podle něj měly zapojit do intenzivní produkce.
Více se dočtete v týdeníku Zemědělec.*
