Udržitelná výživa prasat

Udržitelnost v chovu prasat usiluje o rovnováhu mezi produkcí, ekonomikou, zdravím a ochranou životního prostředí. Výstupem by měly být bezpečné a kvalitní potraviny vyprodukované šetrně k přírodě i zvířatům.

Spotřebitelé i obchodní řetězce se stále více zajímají o původ a způsob produkce potravin, což přináší výhodu podnikům zohledňujícím moderní podmínky chovu. Je to i legislativa Evropské unie, která novými pravidly vymáhá nový přístup v produkci prasat a směřuje k udržitelnějším systémům chovu podporou inovací, strategií snižování emisí a lepšího hospodaření se zdroji.

Protože krmivo tvoří velkou část vstupních nákladů v chovu a současně je výrazným zdrojem emisí, zaměřují se nové strategie právě na tuto oblast. Cílem je získat maximum živin z vyprodukovaného krmiva na straně jedné a minimalizaci odpadu a emisí na straně druhé.

Alternativy za sóju

V krmné dávce prasat jsou primárním zdrojem energie obiloviny, hlavním zdrojem bílkovin zůstává sója a sójový extrahovaný šrot. Jejich produkce je však spojena s významnými environmentálními a ekonomickými problémy, včetně odlesňování, ztráty biodiverzity, degradace půdy, emisí souvisejících s dopravou a závislosti na mezinárodním obchodu. Především v Evropě, se hledají vhodné ekologicky udržitelnější alternativy, které by byly adaptované na místním podmínky a měly srovnatelnou nutriční hodnotu s nižším dopadem na životní prostředí. Posuzovaly se nové zdroje krmiv, jako jsou odpady z potravinářského průmyslu, hmyzí moučka, jednobuněčné bílkoviny, mikrořasy a fermentované substráty. I když tyto suroviny přináší určitý potenciál pro podporu principů cirkulárního systému hospodaření a zlepšení efektivity využívání půdy, jejich širšímu uplatnění brání některé překážky související s výrobními náklady, bezpečností krmiv, legislativním schvalováním a také přijetím spotřebiteli. Roste zájem o regionální bílkovinné plodiny, především luskoviny (bob, hrách a lupina), které jsou vhodné i z agronomického hlediska. Na rozdíl od sóji, která se pěstuje v teplejším podnebí, se těmto luskovinám daří v mírných oblastech, čímž je možné snížit emise související s dopravou a podpořit principy oběhového hospodářství.

Krmení minimalizující environmentální zátěž

Složení krmiva hraje klíčovou roli v optimalizaci zadržování živin a minimalizaci environmentální zátěže. Vhodným sestavením krmné dávky prasat lze ovlivnit vylučování živin, produkci amoniaku, emise zápachu a také vlastnosti vznikající kejdy, při jejíž aplikaci dochází následně k ovlivnění kvality půdy, vody i ovzduší. Pro minimalizaci dopadů na životní prostředí je vhodné zařadit doplňkové látky, které dokáží zlepšit využití živin, také vhodný výběr zdrojů sacharidů a snížení celkové hladiny bílkovin brání nadměrnému vylučování živin. Studie naznačují, že každé 1 % snížení obsahu proteinu v krmivu může snížit emise amoniaku o 8–12 %, což výrazně zmírňuje dopady na životní prostředí (Maher et al., 2025). Při sestavování směsí s nízkým obsahem bílkovin je však třeba dbát opatrnosti, zejména u mladších prasat, aby se předešlo nedostatku aminokyselin a zajistilo se, že nebude negativně ovlivněna intenzita růstu.

Konzervace a skladování krmiv

Z hlediska udržitelnosti produkce krmiv je velmi důležitá jejich konzervace a skladování. Při produkci potravin dochází v posklizňové fázi ke ztrátě jedné třetiny celosvětové produkce z důvodu špatného skladování a neefektivní konzervace (Barrozo et al., 2014). Nesprávná posklizňová péče a skladování ovlivňuje dodávky krmiv z kvantitativního ale i kvalitativního hlediska a přináší riziko kontaminace a snížení efektivity krmiva. Naopak účinné konzervační postupy mohou zajistit maximalizaci produkce, snížení odpadu a minimalizaci vstupních zdrojů. Řešení problémů se skladováním obilí je nezbytné pro zajištění udržitelného a nákladově efektivního zásobování krmivem a podporu dlouhodobé produktivity v systémech chovu prasat.

Jak aplikovat principy udržitelné výživy do praxe?

Samozřejmostí by mělo být zohlednění welfare a zdraví zvířat, přičemž udržování vysoké úrovně zdraví v chovu a prevence chorob přináší nejen snížení spotřeby antimikrobik, lepší využití krmiv a vyšší užitkovost zvířat, ale celkově se promítá do ekonomiky i environmentálního vlivu. Podobně fázové krmení a optimalizace krmných dávek je běžným postupem, který zvyšuje efektivitu využití krmiva, a naopak snižuje uvolňování živin do prostředí a plýtvání surovinami. Nabízí se možnost hledat lokální zdroje krmiv, maximálně využívat vlastní produkce a také recyklace surovin zařazením vedlejších produktů či odpadů průmyslové výroby. Ve větších chovech je pak možnost zavedení moderních technologií a software pro optimalizaci výživy ve všech fázích a současně monitoring efektivity použitých zdrojů sledováním úrovně užitkovosti. V dnešní době je k dispozici řada ověřených doplňků výživy prasat, které zlepšují využití živin, snižují odpad a produkci emisí. Nejde jen o maximalizaci produkce, ale o dlouhodobou rovnováhu mezi potřebami zvířat, chovatele, společnosti a přírody a byla tak zajištěna potravinová bezpečnost i ekonomická stabilita.

Více se dočtete v článku Ing. Jaroslavy Bělkové, Ph.D., který najdete v listopadovém čísle časopisu Náš chov.*