Cílem výzkumu bylo prověřit a porovnat míru využívání vybraných systémů automatizovaného a precizního zemědělství v chovech dojnic v České republice. Informace byly získány prostřednictvím elektronického dotazníku směrovaného zemědělským podnikům. Výsledky ukazují, že některé automatizované a robotické systémy jsou v ČR již široce používány, jiné systémy čekají na širší praktické uplatnění. V porovnání s Německem a Itálií si čeští chovatelé vedou dobře zejména v technologiích dojení.
Metody precizního chovu hospodářských zvířat, v zahraničí označované jako Precision Livestock Farming (PLF), používají přesná měření a sledování různých veličin u individuálních zvířat v prostředí jejich chovu v reálném čase. Zároveň využívají informačních a komunikačních technologií ke zpracovávání získaných informací. Přesnost a rychlost informací lze využít ke zlepšení strategií řízení stáda a k efektivnímu ekonomickému a environmentálnímu výkonu podniků.
Vývoj PLF je rychlý; v roce 2008 Wathes a kol. uváděli, že se jedná o technologie v zárodečném stadiu, která u zvířat měří pouze určité parametry. O dvanáct let později, Cabrera a kol. (2020) představili „mléčný mozek“, integrovaný systém automaticky optimalizující skupinové krmení a poskytující včasné rozpoznání případů klinické mastitidy. PLF se tak vyvíjí od pouhého měření parametrů směrem k integraci různých komponent a k podpoře rozhodování nebo k samotnému rozhodování. Do chovatelských technologií se stále více dostávají pojmy digitalizace, internet věcí (v zahraničí nazývaný Internet of Things, IoT) a velká data. Hlavní prvky PLF tvoří systém robotů nebo senzorů, dat, standardizovaných operací (algoritmů), aplikací a rozhraní (Savage, 2022). Rozhodovací proces, ať už automatický nebo podporovaný aplikacemi, je považován za nedílnou součást samotného PLF (Kleen a Guatteo, 2023). Hlavním rozdílem ve srovnání s tradičním, více retrospektivním rozhodováním je okamžitá dostupnost a zpracování dat, integrace údajů z různých zdrojů a rychlý rozhodovací proces s možností okamžité implementacíe změn.
Necelá polovina podniků uvedla, že mají dojírnu s elektronickou identifikací, milkmetry, řízením dojícího procesu apod. Současně chovatelé uvedli, že je touto technologií obsluhováno 45 % dojnic. Dojící roboty jsou instalovány zhruba v jedné šestině podniků a obsluhují zhruba každou čtrnáctou dojnici. Menší podíl obsluhovaných dojnic, než je podíl podniků s dojícími roboty, souvisí s tím, že mnohdy pokrývá tento způsob dojení jen část dojnic v podniku. Jen zhruba jedna třetina podniků uvedla, že prostřednictvím dojících robotů jsou dojeny všechny dojnice. V průměru takové podniky chovají 118 dojnic, přitom většina těchto podniků chová méně než 100 dojnic. Podniky, kde je prostřednictvím dojících robotů dojena jen část dojnic, chovají v průměru 310 dojnic. Používání ostatních technologií robotického dojení je podle dotazníku marginální.
Článek byl odborně recenzován.
Literatura k dispozici u autorek.
Ing. Iveta Bošková, Ph.D.,
Tamara Rudinská, Ph.D.
Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Praha
Celý recenzovaný článek najdete v Našem chovu 3/2024. *
