Chov prasat se stává v poslední době předmětem mnoha diskusí. U nás se stále mluví o jeho rentabilitě (nebo ztrátovosti), ale je jasné, že lidská výživa se bez vepřového masa zatím těžko obejde a s výjimkou zemí a lidí, kterým to zakazuje jejich víra, je chov prasat nenahraditelný i v jiných částech světa. Na druhé straně se ve vyspělých zemích, vlivem čím dál více menšího povědomí lidí o zemědělství, vytváří prostor pro ne zcela kvalifikované diskuse o svobodě a právech zvířat, a moderní intenzivní chov prasat se stává jejich častým cílem. Nejvíce kontroverzí vyvolává ustájení a systém chovu prasat. Pozitivní na tom je to, že se kvalitě života zvířat věnuje větší pozornost i ze strany odborné veřejnosti a zemědělské praxe.
Většina prasat je u nás chována v bezstelivových provozech, a jestliže se u zvířat chovaných ve skupinách použijí betonové roštové podlahy, je třeba zohledňovat maximální šíři mezer mezi roštnicemi.
Prasnice a prasničky se během období, které začíná čtyři týdny po zapuštění a končí jeden týden před očekávaným porodem, chovají ve skupinách. Požadavek, aby prasnice a prasničky měly stálý přístup k manipulovatelnému materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity, je v bezstelivovém chovu obtížně realizovatelný. Naopak technologicky zvládnutelný je požadavek, aby prasnice a prasničky chované ve skupinách byly krmeny s využitím systému, který zajistí, aby každé jednotlivé zvíře mohlo přijmout dostatečné množství potravy, i když jsou přítomni konkurenti soutěžící o potravu. Pro nasycení a uspokojení jejich potřeby žvýkat musí dostávat všechny zaprahlé březí prasnice a prasničky dostatečné množství objemného krmiva nebo krmiva s vysokým obsahem vlákniny, jakož i energeticky vydatné krmivo.
Zatím není na pořadu dne zákaz porodních klecí, ale dříve nebo později nás k tomu donutí legislativa Evropské unie. Pro chovatele, kteří plánují novou výstavbu nebo adaptaci stávající porodny je důležité, aby zvolili technologii, která bude splňovat požadavky i po zákazu klecového ustájení v současném pojetí, nebo bude snadno nahraditelná. Vzhledem k větším rozměrům nových kotců to nemusí být vždy snadné. Obtížné rozhodování je to zejména proto, že vývoj alternativ není zatím vyřešen.
Chov prasnic je zaměřen především na ekonomicky vyrovnanou produkci selat a produktivita stáda se nejčastěji vyjadřuje počtem odstavených selat na prasnici za rok. Prasnice před porodem a kojící prasnice jsou často chovány v konvenčních porodních klecích, které se zaváděly od 50. letech 20. století. V podmínkách Evropské unie se v těchto systémech dodnes rodí asi 90 % selat. Navzdory tomu, že jsou tyto systémy považovány za vysoce ekonomicky efektivní (nižší úhyn selat, úspora místa, lepší hygiena zvířat a efektivita pracovních postupů), jsou konvenční klece problematické z hlediska dobrých životních podmínek zvířat. Proto se vyvíjejí nové alternativy pro ustájení prasnic a kojících prasnic.
V České republice se porodní klece využívají z více než 95 %, a tak s alternativními porodními klecemi mají čeští chovatelé jen málo zkušeností. Proto by mělo být úkolem výzkumu objektivně analyzovat reprodukční výkonnost prasnic, ztráty selat a růst selat před odstavem v různých systémech porodních kotců.
Současná legislativa České republiky pro ochranu zvířat a v našem případě prasat je použitelná a pro chovatele splnitelná. Je pravda, že činnost zemědělců ovlivňuje celá řada dalších právních norem, které někdy přinášejí i komplikace, ale legislativa na ochranu zvířat zas tak velkou komplikací pro rozumné chovatele není.
Více se dočtete v článku Ing. Miroslava Rozkota, CSc., (Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves, Oddělení chovu prasat, Kostelec nad Orlicí), který najdete v srpnovém čísle časopisu Náš chov.*
