Chov prasat v České republice se již dlouhodobě potýká se stagnující celostátní úrovní užitkovosti prasnic, vyjádřenou průměrným počtem devatenáct odchovaných selat na prasnici za rok. Mnoho chovatelů si však neuvědomuje, že tento reprodukční ukazatel má pro rentabilitu chovu klíčový význam a že hledat řešení pro vylepšení ekonomiky v realizačních cenách produkce, popřípadě v cenách krmiv, je až druhořadé.
V prostorách Vyšší odborné školy, Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v Kostelci nad Orlicí uspořádal Výzkumný ústav živočišné výroby ve spolupráci se Sdružením východočeských chovatelů hospodářských zvířat seminář, zaměřený na aktuální problémy chovu prasat. Tradiční podzimní akce, která poskytla informace o současné úrovni chovatelské práce nejen v tuzemsku, ale v širším kontextu i z pohledu konkurenceschopnosti v rámci společného evropského trhu, se zúčastnilo kolem 120 zájemců, včetně žáků jmenované školní instituce.
Ústředním tématem letošního semináře s mezinárodní účastí byla reprodukce v chovech prasat, jejíž výsledky v jednotlivých ukazatelích se až na výjimky rozcházejí s představami Svazu chovatelů prasat (SCHP).
Svaz nabízí řešení
Počet odchovaných selat má pro rentabilitu chovu prasat zásadní význam. Procentuálně vyjádřeno ovlivňuje efektivnost chovu ze 49 %, což je daleko před šestnáctiprocentním vlivem spotřeby krmiva, dále před 14 % ceny krmiv nebo 12 % realizační ceny prasat.
„Pokud chceme řešit ekonomiku chovu prasat, pak je třeba zaměřit pozornost především na počet zdravých, vitálních selat, která získáme od prasnice za rok. Za uspokojivý se v současné době považuje počet 23 až 24 odchovaných selat a výše. Přední výrobci však již překračují hranici 25 odchovaných selat a míří k ještě vyšším metám,“ zdůraznil ve svém vystoupení ředitel Svazu chovatelů prasat Ing. Čestmír Pražák, CSc.
Význam reprodukce a užitkovost prasnic považují za prioritu číslo jedna v mnoha chovatelsky vyspělých zemí Evropy. Mají vypracované modely, které přinášejí komplexní řešení, počínaje šlechtěním na plodnost a konče vytvářením vhodných technologických podmínek, které jsou pro zdárný průběh reprodukce nezbytné. Výsledkem je, že například v Dánsku odchovávají 24 selata od prasnice za rok, ve Francii a Nizozemsku to je 23,7, respektive 23,8 selete. V porovnání s výsledky v našich chovech zaostáváme za jmenovanými chovatelskými velmocemi téměř o pět odchovaných selat. To je velký rozdíl, který se v rámci společného evropského trhu může negativně promítnout i do konkurenceschopnosti našich producentů selat.
Podle mínění ředitele svazu úroveň reprodukce ovlivňuje zejména technická a technologická vybavenost stájí. Dále zdravotní stav ve stádech prasnic a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. „Je řada příkladů a farem, kde výsledky dosahované po kompletní rekonstrukci výše uvedené tvrzení jenom potvrzují. Za všechny je možné uvést například akciovou společnost Vemas Žamberk, kde u stáda 650 prasnic dosahují 24,2 odchovaná selete na prasnici za rok,“ doplnil Ing. Pražák a pokračoval: „Východiskem ze současného stagnujícího stavu by mohly být i superplodné linie, na jejichž tvorbu jsme připravili metodiku již před šesti lety. Nabízíme genofond, který na to má. Podmínkou ale je maximálně využívat podílu superplodných linií na produkci F1 generace. S genofondem zvířat ze superplodných linií v užitkových chovech můžeme reálně a rychle dosáhnout úrovně šlechtitelského cíle 25 odchovaných selat na prasnici za rok.“
Nové prvky v inseminaci
V posledních několika letech došlo k zavádění nových prvků i v inseminaci prasat, a to v oblasti technologie získávání, hodnocení a konzervace kančího spermatu a dále v provádění vlastního úkonu inseminace. „Podstatné změny nastaly v délce doby použitelnosti ředěného spermatu k inseminaci. Dokonalejšími konzervačními roztoky lze upravené sperma používat i celý týden. Nepokročilo se ale ve zmrazování kančích spermií, které stále zůstává na nízké úrovni. Významných změn doznala ale výbava pro infúzi inseminační dávky. Dnes jsou na trhu různé zaváděče pro intracervikální a intrauterinní inseminaci, které nám umožní inseminovat prasnice nejen za děložní krček, ale dokonce i do děložního rohu. To přinese zvýšení produktivity práce i racionální využití inseminačních dávek, respektive ejakulátu,“ uvedl vedoucí oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí Ing. Miroslav Rozkot, CSc.
Zdokonalila se také technika odběru spermatu, která se vrací k umělé vagíně s automatickým odběrem. Pro stimulaci říje a vyhledávání plemenic s reflexem nehybnosti pak slouží atrapa kance, která nejen vydává kančí chrochtání, ale s využitím syntetických feromonů také jako živý kanec i páchne. „V oblasti stimulace pohlavních funkcí u opačného pohlaví lze v reprodukci prasat vyžít dva kančí sexuální feromony, a to androstenon a androstenol. Jednak přirozenou cestou prostřednictvím pohlavně dospělého plemeníka, který je vylučuje hlavně ve slinách a moči a svou přítomností navíc stimuluje ještě vizuální, hlasové a dotykové vjemy plemenice. Nebo lze využít synteticky vyrobené feromony kance, které jsou k dostání ve formě spreje nebo pilulek. Aplikují se nejlépe před nozdry plemenic,“ vysvětlil Ing. Rozkot.
Na praktických výsledcích postavili své vystoupení přizvaní zahraniční odborníci. Zatímco doktor Wieslaw Bielas z fakulty veterinární medicíny zemědělské univerzity ve Wroclavi seznámil posluchače se svou metodou zmrazování kančího spermatu, profesor Martin Wahner z Anhaltské univerzity věd ukázal na význam intrauterinní metody inseminace. „Touto metodou lze až o 70 % urychlit cestu spermií k cíli. Problém ale je, že k inseminaci je vhodný jeden z děložních rohů a dopředu nevíte který,“ řekl na adresu metody, která se zatím uplatňuje především na vědeckých pracovištích.
Monitoring výskytu salmonel
Diskutovaným tématem bylo i zdraví v chovech prasat. V chovech hospodářských zvířat jsou aktuálním problémem salmonely, které představují zdravotní rizika také pro člověka. Odborníci uvádějí, že z tohoto pohledu jsou nejrizikovější kmeny Salmonella typhimurium. Z nich pak kmeny DT 104, které jsou multirezistentní na pět skupin antibiotik, a to ampicilin/amoxicilin, chloramfeniol, streptomycin, sulfonamidy a tetracykliny. Tedy antibiotika, která se velmi často používají při léčbě infekcí prasat.
Zahájený monitoring výskytu salmonel v užitkových chovech prasat v členských zemích Evropské unie od října letošního roku je prvním krokem k řešení neuspokojivého stavu. „Tento nápad přichází zvenčí a má větší cíle, než zjistit přítomnost salmonel v chovech prasat. Protože výskyt těchto momentálně nejaktuálnějších původců zoonóz je nebývale vysoký a neklesá, hledají se možnosti, jak zamezit postupnému zamoření chovů a předejít riziku salmonelových infekcí. Na monitorování ve výkrmových chovech by měla na podzim příštího roku navazovat obdobná studie monitoringu ve šlechtitelských chovech prasat. Měla by trvat asi rok a jejím cílem je stanovit prevalenci výskytu ve šlechtitelských chovech v jednotlivých zemích Evropské unie a přijmout opatření pro pozitivní chovy. Lze očekávat nejen omezení prodeje plemenných zvířat z pozitivních chovů, ale také zákaz použití masa prasnic pocházejících z těchto chovů pro výrobu tepelně neopracovaných výrobků,“ upozornil Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc., z Ústavu mikrobiologie a imunologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
Z jeho vystoupení dále vyplynulo, že tlumení výskytu salmonel v chovu prasat antibiotiky je málo úspěšné a využití vakcinace, obdobně jako u drůbeže, zatím není možné. Chovatelům prasat tak mnoho možností nezbývá, jeho praktickým doporučením jsou okyselovadla v krmivu a ve vodě a důsledná dezinfekce prostředí. Přesto v závěru chovatelskou veřejností uznávaný odborník vyjádřil přesvědčení, že šance na záchranu pozitivních chovů ještě existuje.
