Králičí maso patří mezi produkty živočišné výroby, jež jsou doporučované odborníky na zdravou výživu. Díky tomu chov králíků opět začíná získávat na oblibě, a to nejenom v chudších částech světa. I v České republice je možné sledovat renesanci chovu těchto savců a s tím se pojí nutnost řešit optimální výživu a krmení. Drobní chovatelé i velkochovy mají zájem na efektivním fungování, a tak vědci ověřují nové možnosti.
K zajištění potravinové bezpečnosti a redukci deficitu bílkovin ve výživě se na mnoha místech světa hledá způsob intenzifikace chovu hospodářských zvířat. Avšak v mnoha případech se jedná spíše o podporu chovu malých přežvýkavců či drobného hospodářského zvířectva a rozšíření samozásobení. Jako třeba prostřednictvím popularizace chovu králíků, protože právě v jejich případě jde o podstatně nenáročnější obor živočišné produkce, než tomu tak je u jiných druhů savců, a to jak z pohledu nároků na prostor, tak i na krmiva. Díky brzkému dospívání, krátkému generačnímu intervalu a většímu počtu mláďat ve vrzích, je možné získat za relativně krátkou dobu spoustu vysoce kvalitního masa a kožešin.
Výživa králíků je založena na objemném krmivu, ať už čerstvé píci nebo konzervovaném objemu – nejčastěji v podobě sena. Ovšem pro intenzivní chov s vysokou užitkovosti bývá přídavek jádra nezbytností, a proto se ve velkochovech většinou krmí speciálními granulovanými směsmi.
Tradiční jadrná krmiva, jako jsou obiloviny a některé luštěniny, nepatří zrovna k nejlevnějším, a tak je pro podmínky domácích chovů či k podpoře chovů v rozvojových zemích potřeba se rozhlédnout po takovém krmivu, jež nepatří mezi ta s vysokou poptávkou, ať už z důvodu jeho obliby ve výživě člověka nebo v dalších oborech lidské činnosti. K zajištění celoroční produkce králíků s co nejnižšími náklady lze pro sestavování vyrovnaných krmných dávek použít levnější alternativy – patří k nim například bob obecný či vigna čínská.
Vigna čínská (Vigna unguiculata) – luskovina pocházející z oblasti subsaharské Afriky je jednou ze základních plodin, jejíž pěstování a konzumace jsou rozšířené nejenom v Africe. V mnoha tamních venkovských oblastech závisí živobytí obyvatel právě na produkci vigny, jejíž semena jsou oblíbenou a zdravou potravinou, ale na rozdíl od obilovin a dalších, tradičních luštěnin po ní není taková poptávka. Lusky a slupky vigny jsou odpadním produktem a mohou být jednoduše vyhozeny, nebo využity při krmení hospodářských zvířat.
Avšak ani tato luštěnina není prosta antinutričních látek, kam patří třeba inhibitory trypsinu, hemaglutininy či třísloviny, které mají negativní vliv na růst a celkové prospívání. K redukci těchto nežádoucích látek slouží některé z úprav – mimo jiné sušení na slunci, vaření, toustování, namáčení či fermentace.*
