V době, kdy vstupujeme do rozhodující fáze boje proti pandemii, s nadějí ve vakcíny pro návrat k možné normalitě, stojí za to zamyslet se nad biotechnologií v zemědělství a nad tím, co můžeme očekávat, vezmeme-li v úvahu poučení z covid-19, z politické agendy a některých nedávných „hnutí", která se v Evropě uskutečnila.
Domnívám se, že je konsenzuální dospět kromě odolnosti a globální spolupráce ve fungování potravinového řetězce lidí a zvířat k závěru, že věda a zaměření na výzkum a inovace byly aspekty, které nejvíce poznamenaly rok 2020 a určitě budou znamenat další. Nikdy v dějinách lidstva nebylo k dispozici tolik lidských a finančních zdrojů pro společný cíl ve spolupráci v globálním měřítku mezi veřejnou a soukromou sférou, která umožnila vytvořit vakcínu v rekordním čase a překonat obvyklé byrokracie a překážky v těchto procesech. Na druhé straně političtí činitelé začali naslouchat vědcům, a pokud možno, byla rozhodnutí činěna (a jsou) činěna na základě vědeckých důkazů. To může být charakteristickým znakem postpandemie a je žádoucí tak učinit – sázka na znalosti a vědecké důkazy, jako je digitalizace, udržitelnost nebo boj proti změně klimatu.
Co to má společného s biotechnologií?
Aniž bychom se uchylovali k velkým vědeckým vysvětlením, vakcíny, které máme k dispozici a které jsou velkou nadějí v boji proti této noční můře, byly vyvinuty pomocí stejné strategie, která je používána genetickým inženýrstvím k výrobě GMO, které chrání plodiny před viry, a poskytují RNA úseky, které blokují syntézu bílkovin, které jsou nezbytné pro násobení viru. Právě tato rekombinantní technologie RNA/DNA umožňuje produkovat kultivované odrůdy, které se v současné době používají na téměř 15 % orné půdy planety.
Kromě toho používání biotechnologií v medicíně a dalších odvětvích nikdy nebylo pro společnost problémem, na rozdíl od jejího využívání v zemědělství, které, zejména v Evropské unii, bylo v posledních 20 letech skutečnou „via crucis".
Pravděpodobně proto, že se geneticky modifikované organismy objevily v období potravinové krize (BSE, dioxiny), v měnící se Evropě pokud jde o občanství, a v období větších intervencí environmentálních, radikálních a anti-globalizačních skupin se změnami ve fungování Evropské komise.
Například krmiva pro zvířata se přesunula z DG AGRI do DG SANTE, Evropský parlament získal rostoucí váhu, zdraví a bezpečnost potravin vedle životního prostředí začaly být stále více aktuálnější, dnes jsme všichni pod drobnohledem a více vystaveni, a to jistě kvůli špatné komunikační politice, která umožnila, aby tato dokumentace (která se neomezuje pouze na geneticky modifikované organismy) byla stále více materializována a politizována a mylně nabyla často ideologického spojení. jak všichni víme, vnímání je to, co se tvůrcům politik skutečně počítá.
Spojené království jsme však ztratili jako svého spojence v rozhodovacích procesech. Osvobozeni od „pout" evropských právních předpisů, jsou v současné době ve veřejné konzultaci pro rozhodování, jmenovitě nové genomické techniky, tzv. NGT. Později v tomto roce Polsko, které připravilo právní předpisy zakazující dovoz geneticky modifikovaných surovin, odložilo jejich vstup v platnost, protože si uvědomilo, že není možné krmit zvířata bez sóje nebo kukuřice, které jsou u hlavních dodavatelů většinou geneticky modifikované. A co je nejdůležitější, jsou schváleny vědeckými orgány s příznivým stanoviskem Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA).
V Itálii měla být před pádem vlády zahájena veřejná diskuse na tato témata, proti níž se důrazně stavěli ekologové a odpůrci biotechnologie. Ve Francii ministr zemědělství brání vstupu v platnost vyhlášky, která obsahuje nové techniky pro zlepšení právních předpisů o geneticky modifikovaných organismech, dokud nebude zveřejněna studie zadávaná Evropskou komisí pro nevládní organizace po veřejné konzultaci se zúčastněnými stranami a jasných pokynech mnoha členských států, včetně Portugalska. Očekává se, že studie bude předložena v dubnu a projednána v Radě pro zemědělství.
Na druhé straně se zdá, že politická agenda tím, že není jasná v úloze biotechnologií, je v rozporu s uplatňováním NGT ve strategii „Farm to Fork", v Terra Futura nebo v sázce na udržitelný rozvoj, který proto může počítat s jedním dalším nástrojem, inovativním, vědecky schváleným, ve službách zemědělství a krmiv, jehož cílem je být přesný, účinný při využívání zdrojů, jež produkuje z mikrobiologického a nutričního hlediska bezpečnější potraviny. Nesčetné studie a prohlášení renomovaných vědců potvrzují, že geneticky modifikované události jsou stejně bezpečné jako ty konvenční, včetně EFSA, ale skutečností je, že v Evropské unii mají pěstování geneticky modifikované kukuřice pouze Portugalsko a Španělsko, což je více než zastaralá událost.
Produkce geneticky modifikované sóje je i nadále v celé EU zakázána. Celosvětově je situace zcela odlišná (viz poslední zpráva Mezinárodní služby pro osvojování agro-biotechnologických aplikací – ISAAA.org), kdy biotechnologie dospěly do 29 zemí, ve 14 různých kulturách, z čehož prospívá 26 % světové populace, rozvinutých a rozvojových zemí a tisíce malých zemědělců.
Je to tato politická a negacionistická „myomie", která mě osobně trápí. Vzhledem k tomu, že mě trápí opozice těch, kteří chtějí tuto technologii zničit (která má v mnoha oblastech obrovský potenciál), která ničí jakýkoli pokus investovat do dalšího výzkumu a vývoje, který je tak nezbytný k tomu, aby prošel hustou sítí povolení založených na vědeckých důkazech.
Kromě studie NGT máme dva důležitější dokumenty, které mohou určit cestu, kterou je třeba sledovat: přezkum postupu komitologie (poznámka překladatele: Návrh z roku 2017 předpokládá změny v odvolacím výboru, kdy se za kvalifikovanou většinu považuje nejméně 55% zúčastněných členských států tvořících minimálně 65% populace těchto států, na rozdíl od současnosti, kdy se kvalifikovaná většina vypočítává ze všech členských zemí) a pravidla transparentnosti požadovaná úřadem EFSA (poznámka překladatele: Nařízení Evropského parlamentu a Rady vyšlo v Úředním věstníku EU v červnu 2019 a platit začalo 27. března 2021), které mohou odrazovat od inovací (a to nejen v biotechnologiích) tím, že zvrátí logiku od "schválit, když jsou bezpečné", na "schválit pouze tehdy, když jsou populární".
Pokud se zamyslíme nad rostoucí politikou subsidiarity – to je dokument, který chce Evropská komise vrátit členským státům, které spolu vzájemně nesouhlasí –, pak je debata a úvahy v Portugalsku ještě naléhavější. S více vědy a méně ideologie. Především s menším hlukem. Abychom se orientovali v čase a viděli, jak málo se toho v posledních letech změnilo, připomenu zde text s názvem Odvaha nebo pokrytectví, který jsem napsal v dubnu 2009 publikovaný v časopise Agroportal, a který je bohužel velmi aktuální. O více než deset let později bude volba mezi odvahou nebo pokrytectvím a každá země, od samého počátku, má země, musí převzít důsledky a odpovědnost.
Byl bych rád, kdybych viděl odvahu a ne pokrytectví, rozhodnutí založená na vědě a především svobodu pro uživatele a spotřebitele, rozhodovat na základě informací a svědomitě. Ve jménu moderní, inovativní a konkurenceschopné společnosti.*
Jaime Piçarra, generální sekretář IACA (portugalský svaz výrobců krmiv), zástupce Výboru pro udržitelnost a Výboru pro průmyslovou výrobu krmných směsí, FEFAC
překlad Josef Svoboda
