Ve snaze o rentabilitu chovu prasat se hledají zejména možnosti, jak dosáhnout snížení nákladů na krmiva. Alternativní složky krmné dávky s dobrou úrovní živin však často obsahují vysoký podíl vlákniny. Při jejich zařazení do krmné dávky u prasat dochází ke snížení využitelnosti ostatních živin a často i ke snížení užitkovosti.
Vláknina je běžnou složkou krmiv rostlinného původu, kde tvoří podíl v rozmezí od 5 do 40 % sušiny a je tedy i nedílnou součástí krmiv pro prasat. Má řadu pozitivních vlivů na trávení, a tak určitý podíl vlákniny v krmivu pro prasata je žádoucí. Jednou z funkcí vlákniny je, že zabezpečuje mechanické nasycení zvířat, což je důležité zejména u březích prasnic. Dále podporuje peristaltiku střev a především dráždí žaludeční a střevní sliznice, což pozitivně ovlivňuje množství a kvalitu vylučovaných trávicích šťáv. Dá se tak říci, že vláknina významně ovlivňuje fyziologii a zdraví střev, a tím i celkové zdraví a kondici zvířat.
Protože prasata nevylučují enzymy, které jsou nutné k hydrolýze dietní vlákniny, zpracovává se v trávicím traktu především prostřednictvím mikrobiální fermentace. K té dochází nejvíce v tlustém střevě, ale částečně i v koncové části tenkého střeva v závislosti na typu a složení vlákniny. Fermentace probíhá u prasnic ve větší míře než u rostoucích prasat z důvodu delší retence tráveniny v koncové části trávicího traktu a dobře vyvinuté střevní kapacitě. Fermentační produkty podporují proliferaci buněk střev a mukózního epitelu, čímž se zvětšuje absorpční plocha a kapacita střev. Příjem vlákniny také ovlivňuje další fyziologické funkce ve střevech prasat. Některé složky vlákniny podporují rozvoj prospěšných bakterií. Vyšší zastoupení rozpustné vlákniny je však spojováno také s rizikem výskytu kolibacilózy a dyzenterie. Příčinou je pravděpodobně zvýšení viskozity a zpomalení průchodu tráveniny ve střevě, čímž vzniká prostor, čas a živiny pro proliferaci patogenních mikroorganismů. Vhodnou kombinací rozpustné a nerozpustné vlákniny v krmivu je tento účinek potlačen.*
Více se dočtete v článku Ing. J. Bělkové, Ph.D., a Ing. E. Václavkové, Ph.D., z VÚŽV, v. v. i. Praha, který vyjde v zářijovém čísle časopisu Krmivářství.
