První automatizovaný dojicí systém byl zaveden na farmu v roce 1992 v Nizozemsku. Jeho výhodou je, že snižuje pracovní zatížení personálu farmy a umožňuje zvýšení denní četnosti dojení bez vícenákladů na práci. Původně byl tento systém určen pouze pro malé farmy, ale díky technologickému pokroku a nabytým zkušenostem s managementem dojených stád se zavádí i na mléčné farmy s více než 500 dojnicemi.
Od svého zavedení je automatizovaný dojicí systém (automatic milking system - AMS) předmětem výzkumu. Pozornost se soustřeďuje především na četnost dojení, ejekční efekt, kvalitu nadojeného mléka (zejména s ohledem na počet somatických buněk, obsah tuku v mléce), ale i na hygienu vemene (struků) před vlastním nasazením dojicího stroje, na organizaci řízení nástupu dojnic do robota a konečně i na welfare dojnic ustájených ve stájích s AMS.
„Je nutné zdůraznit, že automatizovaný dojicí systém nezahrnuje pouze vlastní robotizované dojení, ale představuje kompletně nový management systém na mléčných farmách. Diskutovanou otázkou u tohoto systému dojení je i vliv provozního podtlaku na traumatizaci struků. Struky jsou nejvíce namáhanou částí vemene, neboť jsou během procesu dojení stlačovány, čímž se vyvolávají mechanické a oběhové změny ve tkáni struku, které mohou vyústit až v patologickou traumatizaci projevující se například překrvením, otokem, zatvrdnutím, popraskáním apod. Používaný podtlak významně ovlivňuje proces dojení a traumatizaci mléčné žlázy. Proto jsme se ve své práci zaměřili na sledování vlivu provozního podtlaku robotizovaného dojení na traumatizaci mléčné žlázy, a to s využitím termografické metody. To znamená, že vliv podtlaku na struky byl hodnocen na základě změny teploty struků. Infračervená termografie totiž umožňuje neinvazním, bezkontaktním a objektivním způsobem zachytit vizuálně nepostihnutelnou traumatizaci strukové tkáně. Vlivem dojení dochází ke změnám v teplotě struků a rozsah těchto změn lze využít k hodnocení vlivu dojení na mléčnou žlázu a posoudit tak bezprostředně pohodu dojnic při dojení daným způsobem,“ uvádějí ve svém článku doc. Ing. Petr Kunc, Ph.D., a doc. Ing. Ivana Knížková, CSc., z VÚŽV, v. v. i., Praha- Uhříněves a Ing. Jana Hanusová ze Slovenské poľnohospodárske univerzity v Nitre.
Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov.*
