Obecně platí zásada, že se zvyšující se sušinou silážované hmoty by měla klesat délka řezanky z důvodu dosažení dostatečné míry udusání. Délka řezanky a její podélné narušení jsou velmi důležitými faktory jak pro zajištění kvalitního výsledku fermentace siláží, tak pro kvalitní zpracování směsné krmné dávky v bachoru přežvýkavců.
Pro zajištění kvality fermentačního procesu se upřednostňuje kratší řezanka, pro využití ve výživě přežvýkavců delší řezanka. Skutečnou délku řezanky ovlivňuje stav a vlastnosti sklízeného porostu, odklon stébel od směru vkládání materiálu, stupeň stlačení ve vkládacím ústrojí, stav ostří a protiostří, i velikost mezery mezi noži a protiostřím. Je také závislá na rychlosti vkládání materiálu, času mezi dvěma po sobě jdoucími řezy a počtu nožů na obvodu řezacího bubnu. Velmi důležitá je i rovnoměrnost délky řezanky. Je závislá na plynulém podávání hmoty s minimálním prokluzem a na stlačení odebíraného materiálu. Skutečná délka řezanky je vždy větší než teoretická a měří se protřepáváním na sítech separátoru, přičemž částice zachycené na horním sítu s oky 19 mm představují frakci, která formuje tzv. bachorovou matraci.
Při hodnocení nejde jen o délku řezanky, ale také o způsob jejího zpracování, kde se u žacích strojů při sklizni stébelnatých rostlin již běžně používají prstové kondicionéry, které stébla narušují především podélně. V poslední době se při sklizni kukuřice na siláž používá technologie, která lépe rozdrtí zrno, čímž se dosahuje vysokého „rozvláknění“.
Obsah sušiny hraje významnou roli především ve zvýšení teploty na začátku fermentace. Potvrdilo se, že každé zvýšení teploty siláže po jejím založení znamená ztrátu energie a sušiny. Rozdíly mohou být několik procent, ale i mnohem vyšší.
Více se dočtete v příspěvku Ing. Radko Loučky, CSc., který najdete v únorovém čísle časopisu Náš chov.*
