V České republice se na farmách s chovem prasnic využívají prakticky jen klasické konvenční porodní klece, které byly zaváděné v padesátých letech minulého století. Právě v těchto systémech se v současné době rodí kolem 90 % selat v Evropské unii. Nižší mortalita selat, úspora prostoru, vyšší zoohygiena a efektivnost pracovních postupů – to jsou důvody, proč jsou konvenční porodní kotce tak ekonomicky efektivní. Tlak veřejnosti na zajištění dobrých životních podmínek zvířat však nakonec donutí chovatele prasnic přejít na společensky akceptovatelné technologie, které poskytují zvířatům volný pohyb a navozují u nich přirozené chování
Vlivem ustájení na reprodukční užitkovost prasnic, ztráty a růst selat do odstavu se zabýval tým specialistů z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., a Mendelovy univerzity v Brně. Výzkumníci z oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí a z Ústavu chovu a šlechtění zvířat porovnávali výše uvedené parametry ve třech různých systémech ustájení, respektive v konvenčních porodních klecích, ve volném ustájení s možností fixace prasnice a ve volném kotci s možností hnízdění.
Do experimentu výzkumníci zařadili 120 přeštických prasnic na druhém až pátém vrhu, které měly shodnou úroveň výživy i ošetřovatelské péče. V rámci jednotlivých systémů ustájení dodrželi rovnoměrné rozložení prasnic podle pořadí vrhu s tím, že v každém technologickém systému vyhodnotili 40 vrhů. Týden před očekávaným porodem přemístili prasnice do porodny, kde je rozdělili do konvenčních klecí, kombinovaných kotců a do kotců s volným ustájením.
V jednotlivých porodních systémech výzkumníci hodnotili vybrané reprodukční parametry, ztráty selat a jejich růstovou schopnost do odstavu. Po narození byla selata označena individuálním číselným kódem. Selata, která vykazovala známky traumatických poranění a modřin, anebo podle otisků na podlaze, byla veterinárním lékařem identifikována jako zalehnutá. Data byla analyzována v programu SAS 9.1.
Na základě zjištěných výsledků vědci konstatovali, že nejnižší ztráty selat způsobené zalehnutím byly v klecových systémech. Jako velmi perspektivní se v tomto ohledu jeví také kombinovaný systém s fixací prasnice na nezbytně nutnou dobu. Ve volném ustájení prasnic byly v době porodu sice vyšší ztráty selat, ale na přeživší selata měl tento systém příznivý vliv.
S přechodem na nové systémy ustájení této kategorie prasnic je také nutné zmínit, že výměna konvenčních kotců za alternativní ustájení bude pro chovatele náročné v první řadě z hlediska využití produkční kapacity stájí. Chovatelé, kteří se rozhodnou stavět novou porodnu, budou schopni přizpůsobit její kapacitu větším kotcům, které odpovídají legislativním požadavkům. Pokud ale využijí stávající objekty, musí počítat s nižší kapacitou. Například při osazení porodny kotci s dočasnou fixací o ploše 6 m2 nebo volnými kotci s plochou 8,2 m2, dojde ke snížení produkční kapacity o 25 %, respektive o 45 %. V praxi to znamená, že pokud bude ve stáji 50 klasických kotců, tak při délce turnusu 42 dní, tj. 8,7 turnusu za rok a s 15,4 odchovanými selaty ve vrhu (průměr podle ČSÚ za rok 2024), je produkční kapacita stáje 6699 odchovaných selat za rok. Při využití kotců s dočasnou fixací prasnice se ročně odchová 5025 selat, přičemž v kotcích s volným ustájením je produkční kapacita stáje na úrovni 3685 odchovaných selat za rok. Při zachování stejné stájové plochy tak dojde ke snížení produkční kapacity stáje o 1 675 selat za rok u kotců s dočasnou fixací prasnic, resp. o 3 015 selat u volných kotců. Chovatelé tak budou muset buď snížit velikost základního stáda prasnic nebo navýšit plochu porodny, což bude navíc vyžadovat stavební náklady na rozšíření stávajících ustájovacích prostor.
Více se dočtete v článku doc. Ing. Pavla Nevrkly, Ph.D., který najdete v březnovém čísle časopisu Náš chov.
