Z hlediska úpravy lože jsou prasata ustájena buď na podestýlce nebo na roštové podlaze. V rámci stelivového ustájení se v praxi dosud využívá hluboká podestýlka, která se bude v souvislosti se zajištěním welfare zvířat využívat nejspíš častěji. V bez stelivovém ustájení na roštech kombinovaných s betonovou podlahou je však v tuzemsku ustájeno asi 90 % vykrmovaných prasat.
Vlivem ustájení ve výkrmu prasat se zabýval tým specialistů z Ústavu chovu a šlechtění zvířat Mendelovy univerzity Brno, který porovnával výkrmnost a jatečnou hodnotu u prasat na roštech a na hluboké podestýlce.
Pokusné sledování probíhalo v podmínkách užitkového chovu, a to na farmě, která disponuje oběma systémy ustájení (na roštech i na hluboké podestýlce). O zvířata v obou stájích se starali stejní ošetřovatelé, shodná byla i využívaná technologie krmení, stejně jako krmné směsi a nastavené krmné křivky.
„Do pokusu, který proběhl v jednom výkrmovém cyklu od června do listopadu, jsme naskladnili selata o průměrné hmotnosti 32 kg. Průměrná doba výkrmu byla 96 dnů. Pokusná zvířata jsme neodčervovali, ani jsme jim nepodávali žádná jiná léčiva, protože to nebylo třeba. V obou systémech ustájení jsme měli reprezentativní vzorek 666 finálních hybridů v poměru pohlaví jedna ku jedné s tím, že na roštech bylo 324 prasat a na podestýlce 342 zvířat. V obou případech byla prasata rozdělena do šesti kotců. V rámci sledovaných parametrů jsme hodnotili výkrmnost v kontextu s živou hmotností, přírůstkem, konverzí krmiva a úhynem. Dále jsme sledovali kvantitativní a kvalitativní ukazatele jatečné hodnoty. Přestože pro chovatelskou praxi jsou klíčovými parametry pro vyhodnocení ekonomiky výkrmnost a úhyn, je třeba nahlížet na produkci vepřového masa komplexněji. Spotřebitele nezajímají náklady, které producent vynaložil, ale kvalita vyprodukovaného masa,“ uvedl na semináři pro chovatele prasat, který uspořádalo oddělení chovu prasat VÚŽV, v. v. i., v Praze – Uhříněvsi, doc. Ing. Pavel Nevrkla, Ph.D.
Pokud jde o výsledky zjistilo se, že prasata vykrmovaná na hluboké podestýlce vykazovala při porážce vyšší průměrnou hmotnost. Konkrétně 117,24 kg oproti 115,34 kg z roštového ustájení, což korespondovalo i s průměrným přírůstkem 907,55 g ku 872,38 g ve prospěch stelivového ustájení. Konverze krmiva byla v porovnávaných systémech ustájení vyrovnaná. Rozdíl byl však ve ztrátách úhynem, který byl o více než 1,5 % (2,41 ku 0,87 %) vyšší u zvířat na roštech.
„Domníváme se, že to souvisí s příjmem slámy, kterou prasata na restringovaném krmení (uplatňované i u zvířat na roštech) konzumovala. Pozitivní vliv vlákniny na zdraví prasat je obecně známý. A to zejména ve vztahu ke zdraví gastrointestinálního traktu, které je u prasat, jejichž výkrm je postavený na koncentrovaných dietách, poměrně často problematické,“ seznámil dále posluchače reprezentant Ústavu chovu a šlechtění zvířat Mendelovy univerzity Brno.
Ze sledovaných parametrů jatečné hodnoty výzkumníci zjistili, že přestože prasata na podestýlce dosahovala vyšší hmotnosti, měla shodný podíl kýty jako zvířata na roštovém ustájení, ale vyšší podíl hřbetního tuku, z čehož vyplynulo, že prasata vykrmovaná v kotcích na roštech byla zmasilejší.
„Dosažené výsledky fyzikálních parametrů byly v obou systémech ustájení v normě, na kvalitativně vyšší úrovni však byly u prasat na podestýlce. Například maso z prasat na podestýlce bylo červenější a mělo menší odkap masové šťávy. Jejich maso vykazovalo také příznivější profil mastných kyselin, což má význam z hlediska výpočtu zdravotních indexů definujících prospěšnost pro lidské zdraví. Z toho plyne, že hluboká podestýlka může ve výkrmu prasat představovat zajímavou alternativu nejen s ohledem na welfare, ale i z produkčního z hlediska. Naprosto zásadní však je, udržet podestýlku v odpovídající kvalitě,“ uvedl na závěr doc. Ing. Pavel Nevrkla, Ph.D.*
