Všestranná kukuřice nabízí mnoho

Obnovitelné zdroje jsou „v kurzu“, ale nemusí být vždy tak „zelené“, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se nejenom o produkci elektrické energie, ale i tzv. biopaliv. Otázce uhlíkové stopy kukuřičného lihu se věnovali vědci z Wisconsinu. A jak může být kukuřice využitelná v medicíně? To testovali například vědci z Japonska a Španělska.

Kukuřice (Zea mays) je jednou z celosvětově nejvýznamnějších zemědělských plodin. Její využití jako potraviny a krmiva je běžné již dlouhá tisíciletí. Nicméně její užitečnost může dosahovat daleko za hranice tradičního zpracování. Díky tomu se v posledních letech a desetiletích dostává do diskuzí a studií, které se týkají obnovitelných zdrojů energie a produkce biopaliv. Přestože se biopaliva často prezentují jako ekologičtější alternativa k těm fosilním, tak jejich reálný environmentální dopad je předmětem intenzivního vědeckého zkoumání. Kromě energetiky nachází kukuřice uplatnění i v medicíně a farmacii, kde by se kukuřičný škrob krom tradičních aplikací mohl s pomocí inovativních technologií, např. 3D tisku či nanotechnologií, uplatnit při vývoji a výrobě personalizovaných lékových forem nebo v boji s nádorovými onemocněními.

Možnosti využití

Doprava je odpovědná za velkou část emisí skleníkových plynů, například v USA předstihuje kterýkoli jiný sektor americké ekonomiky, což z biopaliv učinilo slibnou strategii pro zmírnění klimatických změn způsobených člověkem. Americký standard pro obnovitelné zdroje paliv, nastavený legislativou z roku 2007, nařídil, aby tzv. biopaliva částečně nahradila ta na bázi ropy. Tento požadavek se podařilo téměř zcela pokrýt kukuřičným etanolem. Jenže co kdyby byl jako palivo ve výsledku pro klima horší než benzín, který nahrazuje? Vyšlo to ze studie, kterou zpracovali vědci z Univerzity Wisconsin-Madison, v jejímž rámci posuzovali dopady kukuřičného etanolu na životní prostředí a společnost, které se dotýká, a to kombinací ekonometrických analýz, dat o využívání půdy a biofyzikálního modelování. Výsledky analýzy vědcům ukázaly, že emise uhlíku z využívání půdy k pěstování kukuřice mohou negovat jakékoli klimatické výhody kukuřičného etanolu ve srovnání s benzínem a potvrdily to, co si mnoho vědců již dříve uvědomovalo – z klimatického a environmentálního hlediska nemusí být kukuřičný etanol jako biopalivo tím nejlepším řešením. Zjištění se naopak shodovala s trendem, který se začal již před lety ve výzkumu bioenergie objevovat, a to směrování k vývoji biopaliv nové generace, tj. takových, jež jsou vyrobená z vytrvalých plodin, které nejsou vhodné k produkci potravin či krmiv a lze je pěstovat na pozemcích méně vhodných pro konvenční zemědělskou produkci.

Změny v produkci

Ve svých studiích měnících se vzorců využívání půdy v USA zaznamenali Lark a jeho kolegyně Holly Gibbsová, profesorka environmentálních studií a geografie na UW-M, rozšiřování zemědělské půdy pro pěstování tzv. komoditních plodin, zejména kukuřice. Rozhodli se prověřit své podezření, že by v tom mohla hrát roli produkce etanolu a zjistit do jaké míry. Sestavili interdisciplinární tým, v němž se spojili vědci z oboru agroekologie, environmentálního modelování a ekonomie z UW-M, University of California-Davis, Kansas State University a University of Kentucky. Tento tým vědců navázal na předchozí modelové studie a provedl empiričtější analýzu souvislostí mezi politickými rozhodnutími, rozšiřováním produkce a spotřeby kukuřičného etanolu, využíváním půdy a environmentálními vlivy. Podle Gibbsové to bylo poprvé, co vědci zkombinovali takto podrobné a obsáhlé datové soubory o využívání půdy se základními ekonomickými faktory. Informace o cenách a ekonomické modely jim poskytly vysvětlení, která pomohla pochopit kauzalitu změn, jež pozorovali již deset let.