Kvalitní seno je významným konzervovaným objemným krmivem, které je nejenom u přežvýkavců důležitou součástí krmné dávky, protože například u mláďat stimuluje rozvoj trávicího traktu. Při výrobě a skladování sena je však třeba počítat s několika klíčovými zásadami, jejichž (ne)dodržování má vliv na výsledný efekt.
Seno je nezbytnou součástí krmné dávky řady druhů a kategorií hospodářských zvířat a získává se usušením posečených rostlin na vlhkost kolem 18 %, při němž se přerušuje působení enzymů v rostlinných buňkách a minimalizuje aktivita mikroorganismů. Optimální vlhkost pro bezpečné skladování sena se pohybuje mezi 12–18 %. Vyrábět se může nejenom z přirozených travních porostů, ale i z plodin pěstovaných na orné půdě, přičemž se využívá různých druhů vytrvalých trav a luskovin k sestavení účelových směsí, jež jsou vhodné pro dané produkční podmínky, způsob a intenzitu využívání. Je třeba zohledňovat specifickou konfiguraci terénu a půdní charakteristiky pozemků, na nichž mají vzniknout trvalé travní porosty, ale i osevní postupy při pěstování pícnin na orné půdě, kde luskovino-obilné směsi obvykle dosahují vyšších výnosů i kvality biomasy, ale též se pojí s vyššími náklady než sklízení přírodních luk a pastvin.
Stabilní vysoká kvalita sena není náhodou, spíše je výsledkem řady správných rozhodnutí. Existuje řada zásad a poměrně jasné definice, které se týkají produkce a hodnocení kvality sena. Obecně je hodnocení sena založeno na výsledcích organoleptických a chemických analýz. Obsah hrubého proteinu je důležitým parametrem kvality, ale stejně důležitý je podíl acido- a neutrodetergentní vlákniny (ADF a NDF), protože ADF se skládá z celulózy, ligninu a popelovin, přičemž lignin má velmi nízkou stravitelnost a celulóza je obvykle stravitelná z méně než 50 %. V důsledku toho mají krmiva s vysokým obsahem ADF horší stravitelnost a nižší koncentraci energie. Ovšem množství a kvalitu získaného sena výrazně ovlivňuje nejenom doba seče a fenofáze rostlin, ale též výška sečení, botanické složení porostu a povětrnostní podmínky. Dřívější sečení přispívá lepší kvalitě rostlinné hmoty, vyššímu obsahu bílkovin i stravitelnosti živin. Při pozdějším sečení se sice zvyšuje výnos sušiny, ale klesá stravitelnost živin, protože se zvyšuje podíl stonků vůči listům. Při volbě termínu seče se proto musí dosáhnout rovnováhy mezi těmito dvěma charakteristikami, aby bylo dosaženo optimální kvality a uspokojivého výnosu sena.
Na loukách střední Evropy roste kolem tří tisícovek různých druhů bylin, které se v podstatě dělí na tři skupiny – trávy, luskoviny a ostatní byliny, přičemž pro výživu zvířat se jich hodí zhruba třetina. Mezi vhodné trávy patří např. srha laločnatá (Dactylis glomerata), kavyl obrovský (Stipa gigantea), kostřava luční (Lolium pratense) a psárka luční (Alopecurus pratensis). Díky vysokému obsahu bílkovin a minerálních látek se luskoviny či jeteloviny řadí mezi nejvýznamnější zdroj krmiv pro zvířata. Nejznámějšími druhy jsou například jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), jetel zvrácený (Trifolium resupinatum) a jetel egyptský (Trifolium alexandrinum). Ve třetí skupině se nejčastěji vyskytují léčivky a plevele. Zejména u léčivých bylin je třeba dbát na šetrné sušení, aby se zachovaly cenné složky, jako jsou silice, třísloviny, flavanoidy, saponiny a další prospěšné látky.
Počasí bylo a je hlavním rizikovým faktorem při produkci sena. Neexistuje žádná záruka slunečných dnů ve správném časovém období, tj. při dosažení optimální fenofáze porostu. Proměnlivé nebo vlhké počasí má negativní vliv na výnos a kvalitu sena, a to zejména při sušení na zemi. Oproti tomu má-li podnik k dispozici sušárnu na seno, lze provádět sklizeň pícnin na sušení až o 20 dní dříve. To pomáhá podnikům k flexibilitě, efektivitě a nezávislosti na počasí, protože mohou dobře využívat i kratší doby slunečního svitu k zavadnutí a lépe dosahovat potřebné kvality objemného krmiva. Při možnosti využít některé z technologií dosoušení sena je možné lepší plánování a zajištění kvality, větší flexibilita výroby sena, nižší závislost na povětrnostních podmínkách, menší riziko požáru a vyšší ziskovost – tedy existuje celá řada důvodů, proč zemědělci a producenti krmiv investují do sušáren sena, ať už zcela obyčejných, které ženou studený vzduch pod rošty v senících, po ty vysoce moderní s tepelným čerpadlem, odvlhčovačem vzduchu a spoustu senzorů hlídajících kvalitu celého procesu. Dosoušení studeným vzduchem má pouze omezený účinek a trvá tedy déle, zatímco sušení ohřátým vzduchem nebo s využitím odvlhčování dovedou z biomasy poměrně rychle odstranit dostatečné množství vody i při nepříliš příznivé teplotě nebo vlhkosti vzduchu. Jenže jde o energeticky náročnější proces a v souvislosti s tím je třeba počítat s náklady, které jsou s těmito metodami sušení a dosoušení spojené, a dobře zhodnotit jejich efektivitu.
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v NCH 3/2025.
